Ohlasy

Viktor Tkadlec je ředitelem cvikovského pivovaru od jeho znovuobnovení v roce 2014. Za tu dobu se malý regionální pivovar stihl rozrůst o hotel, pivnici i restaurace. Kvůli koronaviru však některé plány musel odložit na neurčito. Lidé si budou muset počkat například na pekárnu nebo terasu směrem k rybníku.

Začala bych otázkou, na kterou se nejde nezeptat. Jak jste zvládli koronavirovou pandemii?
Máme několik provozů. Kromě pivovaru ještě hotel a dvě restaurace, jednu máme v areálu pivovaru ve Cvikově, druhou v Praze. Na hotel a restaurace samozřejmě dolehla krize nejvíce, protože jsme je museli úplně uzavřít. Respektive jednu jsme ani nestihli otevřít. Pražská restaurace ve Vodičkově ulici měla zahájit provoz 1. dubna a k tomu už nedošlo. Na její otevření jsme se přitom připravovali už od podzimu, kdy zde probíhala nákladná rekonstrukce. Investovali jsme do ní ale tolik, že jsme se rozhodli ji otevřít i v době, kdy se hospody spíše zavírají. Otevřeli jsme 25. května, a přestože nemáme srovnání, tak jsme očekávali větší návštěvnost. Praha je ale momentálně vylidněná, chybí turisté a místní se teprve začínají vracet do kanceláří. Věříme ale našemu konceptu značkové restaurace, kdy nabízíme výborné řemeslné pivo od nás z pivovaru a současně i kvalitní jídlo, které garantuje známý šéfkuchař Jiří Král.

A také šly na některých místech dolů ceny.
To ano. Ale my je nemáme nastavené na zahraniční turisty. Rozhodně jsme nechtěli prodávat pivo za dvě stě korun. Od počátku počítáme s normálními, odpovídajícími cenami. Musíme ale dát čas tomu, aby si nás lidé našli a rádi se vraceli.

Jak jste na krizi zareagovali?
Ze začátku to byl šok. Nevěděli jsme, co se bude dít, jak plánovat výrobu piva, co bude s pivem, které už bylo stočené do sudů, nebo zrálo ve sklepě. Snažili jsme se samozřejmě co nejvíce omezit ztráty. Restaurace byly zavřené, takže jsme museli přejít na jiný typ prodeje. Místo sudů jsme mnohem více prodávali pivo v lahvích a malých soudcích přímo v pivovaru, zřídili jsme e-shop, což samozřejmě výpadek nepokrylo. Konec zimy je pro pivovar obecně horší období. V březnu jsme se těšili, že to konečně rozjedeme a do toho přišla krize. Bylo to hodně těžké. Nepomohlo ani počasí, v momentě, kdy se mohla otevřít alespoň zahrádka u naší restaurace, začala být zima.

Jaké máte ztráty?
Nemáme ještě přesně vyčíslené jednotlivé provozy, procentuální propad je ale velký. Nejhorší pro nás byl duben, kdy jsme byli zhruba na padesáti procentech. V květnu už se to naštěstí začalo zlepšovat. Pořád nám ale bude chybět řada letních akcí, na které jsme dodávali naše pivo, jako jsou čarodějnice, malé hudební festivaly, pivní slavnosti, poutě… Museli jsme zrušit i akce, které se měly konat přímo u nás v areálu pivovaru. Něco se sice obnovuje, ale pomalu.

Zapojili jste se do kampaně Zachraň pivo. Pomohla vám?
Ano, ale určitě to nenahradilo celý výpadek, protože se neprodávaly padesátilitrové sudy, ale jen lahve. Ale lidé se zachovali velice dobře. Snažili se nejen nás, ale i ostatní minipivovary podpořit nákupem piva. Měli jsme z toho dobrý pocit, i psychicky to samozřejmě pomohlo. Díky této kampani začali přicházet i noví zákazníci, kteří naše pivo ochutnali. Určitě to byl výborný nápad, který se realizoval během několika dnů, a který pro nás byl velkou vzpruhou.

Vyrábíte nepasterované pivo. Museli jste jej v době, kdy byly restaurace zavřené, také vylévat?
Část piv jsme museli vylévat. Šlo především o pivo, které zůstalo v sudech v zavřených restauracích. Ale řádově toho naštěstí nebylo tolik, jednalo se o desítky hektolitrů.

Jak probíhal provoz v pivovaru? Museli jste jej omezit?
Museli. To, co jsme měli stočené v lahvích, jsme prodali, pak jsme museli provoz pivovaru zhruba na dva týdny zavřít. Nebylo ale možné jej nechat odstavený dlouho, protože část výroby se musí zachovat. Například se musí udržovat kvasnice nebo pečovat o pivo, které zraje ve sklepě. V průběhu dubna jsme postupně začali výrobu opět obnovovat. Naštěstí se nám podařilo rychle přeorientovat, co se týče prodeje. Během několika dnů jsme zřídili e-shop, který se rychle ujal. Úspěšný byl i prodej přes internetový obchod rohlik.cz. Nárůst byl obrovský, protože se lidé báli chodit do obchodů a hodně objednávali dovážku. Kromě toho jsme pokračovali ve vyjednávání s obchodními řetězci.

Už jste se dostali na běžnou úroveň?
Obsazenost hotelu a produkce pivovaru už se dostává na srovnatelnou úroveň jako vloni. Lidé už naštěstí chtějí chodit i do hospod a návštěvnost se postupně zvedá.

Museli jste propouštět?
Pro zaměstnance restaurace a hotelu jsme využili podporu státu, takzvaný kurzarbeit. Z pivovaru odešli dva lidé, ale z kmenových zaměstnanců nikdo. Na první týdny jsme využili čerpání dovolených, pak už se zaměstnanci začali vracet.

Kromě restaurace v Praze jste měli v plánu i další investice? Budete je realizovat?
S většími investicemi teď budeme muset počkat. Chtěli jsme rozšířit restauraci ve Cvikově. Stávající má osmdesát míst, což nám, když jsou nějaké větší akce, přestává stačit. Rádi bychom kapacitu zdvojnásobili a otevřeli také zahrádku na druhé straně budovy, směrem k rybníku. Původně jsme chtěli rozšíření restaurace dokončit už letos v létě. To ale nevyjde, stavbu jsme zatím zakonzervovali. Chtěli jsme také investovat do technologií přímo v pivovaru, což jsme odložili na podzim. A posunuli jsme i otevření pekárny v areálu pivovaru. Připravujeme zde klasickou, řemeslnou pekárnu, ve které by fungoval jen místní prodej. V delším horizontu je pak i otevření wellness a dalších ubytovacích prostor.

Uvažujete o větší expanzi do kamenných obchodů?
Do několika řetězců už dodáváme. Naše pivo si mohou koupit lidé v supermarketech v Liberci, Ústí nad Labem nebo Praze. Začali jsme spolupracovat i s dalšími, například Norma nebo Globus mají program na podporu minipivovarů. Prodej v obchodech se výrazně zvedl.

Máte vůbec kapacitu zvednout produkci?
Máme. Stále jsme pod hranicí deset tisíc hektolitrů za rok, pod kterou zřejmě zůstaneme i letos. S drobnými investicemi bychom ale mohli výrobu zvednout na dvacet až dvacet pět hektolitrů za rok.

To byste pak překročili hranici minipivovaru, která je teď definována deseti tisíci hektolitry za rok?
To ano. My ale nejsme klasický minipivovar. Ten funguje trochu jinak. Soustředí se především na prodej ve své hospodě a nemá ambice rozvážet pivo někam dál, protože je to pro něj složité. V momentě, kdy vstoupíte na trh, potřebujete se prosadit i v ostatních restauracích, ocitnete se v konkurenci velkých pivovarů. Minipivovary proto prodávají jen ve speciálních obchodech nebo na akcích. To je pro nás spíše okrajové. Nejsme zaměření na speciály, ty vaříme pouze v zimě pro zpestření. Většina naší produkce je tradiční české spodně kvašené pivo, ale jen malou část prodáme ve vlastních restauracích. Musíme mít dostatečnou síť restaurací, kam pravidelně zavážíme a kterým musíme nabídnout i nějakou formu podpory, abychom si je udrželi. Takže samozřejmě jednáme o cenách, aby byly přijatelné, zvlášť tady v regionu. Musíme je vybavit technikou, sklenicemi, výčepy… To už pro malé pivovary není únosné. Naší konkurencí už tedy jsou velké pivovary, přestože roční produkcí spadáme mezi malé.

Budete nabídku piv rozšiřovat?
Zatím zůstaneme u našich pěti druhů piv, které mimo sezonu doplňujeme speciály. V létě máme takovou spotřebu, že bychom ani speciály nestíhali vařit.

Které pivo je nejoblíbenější?
Tradiční ležák Klíč 12°, ale dohání ji Luž 11°, která je jako jediná filtrovaná a je oblíbená v létě. A zájem roste i o „osmičku“. Neskromně bych řekl, že je to nejlepší osmička široko daleko. Prodává se jako klasické letní pivo, restaurace ji podávají k obědům a dodáváme ji i sklářům do hutí na doplnění pitného režimu.

Autor | Gabriela Volná Garbová
Zdroj | https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/pivovar-cvikov-koronavirus-reditel-viktor-tkadlec-rozhovor.A200709_131345_liberec-zpravy_tm

Soukromý investor obnovil téměř půlstoletí zavřený pivovar ve Cvikově na Českolipsku. Do záchrany zchátralého areálu investoval desítky milionů korun. Na původní místo se vrátila varna, která v devadesátých letech skončila ve sběru, v ležáckých sklepích jsou moderní tanky na pivo. Na snímku je sládek Miloš Hrabák.

Soukromý investor obnovil téměř půl století zavřený pivovar ve Cvikově na Českolipsku. Do záchrany zchátralého areálu investoval desítky milionů korun. Na původní místo se vrátila varna, která v 90. letech skončila ve sběru, v ležáckých sklepích jsou moderní tanky na pivo. První várku budou moci lidé poprvé ochutnat už o prvním adventním víkendu, kdy se pivovar slavnostně otevře veřejnosti.

"Budeme vařit klasické české pivo, světlý ležák dvanáctku, světlou desítku a máme vyrobenou i sklářskou osmičku, kdy se snažíme vracet k tradici výroby piva pro skláře," řekl ČTK ředitel Pivovaru Viktor Tkadlec. Název dostala piva podle okolních kopců - dvanáctka je Klíč a desítka Luž, osmička je Sklář. Tmavé pivo zatím ve Cvikově vařit nebudou. O místo na trhu se bude muset pivovar utkat s velkými pivovary i s místní konkurencí pivovarů Svijany, Rohozec nebo Konrad. "Zásobovat chceme hlavně Českolipsko, Novoborsko a oblast Lužických hor," dodal ředitel.

Ve Cvikově se pivo začalo vařit už v roce 1560. Původní měšťanský pivovar stál uprostřed náměstí. Později několikrát místo změnil, až byl ve druhé polovině 19. století postaven pivovar na pozemku pod Zeleným vrchem, kde je dodnes. Počátkem 20. století prošel areál modernizací a přestavbou, která mu dala současnou podobu. V té době se ve Cvikově vařilo ročně kolem 19.000 hektolitrů piva. "My plánujeme vařit až 20.000 hektolitrů," dodal ředitel.

Další modernizací prošel pivovar ve 30. letech minulého století, kdy dostal novou myčku lahví a stáčírnu s výkonem 600 až 800 lahví za hodinu. Za první republiky zažil pivovar svá nejlepší léta, po druhé světové válce ale výroba postupně upadala. "K 1. lednu 1968 byl pivovar uzavřen, technologie tu ale zůstala až do 90. let, kdy původní varnu odvezli do sběru," řekl Tkadlec. Noví vlastníci tak museli pořídit nové vybavení. Měděnou varnu a další technologii koupili z uzavřeného pivovaru v Německu, zařízení zrenovovali a doplnili moderními prvky, jako je třeba filtrace.

"Snažili jsme se pivovar vrátit do původní podoby na základě dokumentace, kterou jsme objevili v archivech," vysvětlil ředitel. Varna i ležácké sklepy jsou na místech, kde byly v minulosti. Varna je ale o něco menší, jen na 50 hektolitrů. Ta původní byla zřejmě sedmdesátka," poznamenal Tkadlec. Také ležácké sklepy jsou původní, dřevěné sudy ale nahradily nerezové tanky a místo ledových bloků se k chlazení využívá moderní chladicí agregát. Místo sladovny vznikla pivovarská restaurace. Celý areál se veřejnosti otevře v sobotu 29. listopadu.

http://www.genusplus.cz/zpravodajstvi/...ti-zavreny-pivovar-nabidne-prvni-varku

Téměř půl století zavřený pivovar ve Cvikově na Českolipsku se dočkal záchrany. Do zchátralého areálu investoval nový majitel desítky milionů korun. Na původní místo se vrátila varna, která v 90. letech skončila ve sběru. První várku budou moci lidé ochutnat o prvním adventním víkendu, kdy se pivovar slavnostně otevře.

Nedaleko Liberce, ve Cvikově, dnes slavnostně otevřeli nový pivovar. Událost přilákala stovky návštěvníků, kteří neváhali a i v chladném počasí ochutnávali tři druhy piva, které zdejší pivovarníci vaří. Otvíračka se povedla.

Cvikovští začali vařit tři různá piva - osmi stupňový Sklář jako symbolickou poctu tradičnímu řemeslu regionu. Už v minulosti tady totiž vařili pivo pro skláře v hutích.

O něco říznější je desítka pojmenovaná Luž a nejsilnější je dvanáctka Klíč. Obě piva nesou názvy podle vrcholů Lužických hor.

“Už jsem vyzkoušel všechna tři piva a jsou skvělá. Jsem moc rád, že máme u nás zase naše vlastní pivo,“ pochvaloval si návštěvník Vlastimil. Nikoho neodradily ani fronty na točené i na pivo v plastových lahvích, které si zejména řidiči odnášeli ve velkém. Mnoho lidí bralo piva také ochutnat svým přátelům a příbuzným.

Prokřehlým návštěvníků hrály celý den různé kapely a znovuotevření pivovaru se slavilo až do večera. Nejvíc dojatý byl z otevření majitel pivovaru Jiří Jakoubek, který při slavnostním narážení prvního sudu jen těžko skrýval emoce.

Do obnovy se pustil novoborský podnikatel Jiří Jakoubek v roce 2013. Zásadou při rekonstrukci bylo ctít dřívější podobu areálu. Měděnou varnu přivezli ze zrušeného pivovaru v Německu, nechybí ani ležácké tanky ve sklepě, které jsou zárukou tradiční a poctivé výroby piva spodním kvašením. Po necelém roce od zahájení rekonstrukce pivovaru uvařil sládek Miloš Hrabák uvařit první várku spodně kvašeného světlého ležáku Klíč. Poté následovaly další várky a další druhy piv.

http://www.libereckadrbna.cz/zpravy/spolecnost/dnes-roztocil-pipy-novy-pivovar-bylo-narvano.html

Českolipsko má po desetiletích opět vlastní pivovar. Na jeho slavnostní otevření se do Cvikova sjelo až pět tisíc lidí, pivo chutná.

Cvikov - "Dnes jsem ochutnal obě piva a musím říct, že super. Hlavně chci poděkovat panu Jakoubkovi, že co řekl, tak dokázal. Díky, pane podnikateli." Slovy chvály na adresu novoborského podnikatele Jiřího Jakoubka, který za necelý rok obnovil pivovar ve Cvikově a vrátil do města po desetiletích tradici vaření piva, lidé z Českolipska nešetří.

První koštování dvanáctky Klíče, desetistupňové Luže a osmičky Skláře si o víkendu nenechalo ujít zhruba pět tisíc lidí. Do areálu pivovaru přicházeli místní i přespolní. Mezi nimi třeba Milan Vrabec z České Lípy (na snímku vlevo dole), PET lahve plné zlatavého moku si odvážela také skupinka návštěvníků z Varnsdorfu. Většina návštěvníků si s chutí také prohlédla prostory pivovaru, které se pro tento den otevřely veřejnosti.

Pivovar plánuje vařit až 20 000 hektolitrů piva ročně. Součástí areálu, do kterého majitel investoval desítky milionů korun, je i restaurace.

Už 150 hostinců by chtělo točit dvanáctku Klíč a desítku Luž z obnovené varny

CVIKOV / Doba čekání skončila. V ležáckých sklepích pivovaru Cvikov uzrála první várka Luže a Klíče. Hořká a výrazně chmelená piva lidé poprvé ochutnali o uplynulém víkendu, kdy se brány opraveného pivovaru prvně otevřely veřejnosti. Milců piva sem našlo cestu šest tisíc.
„Ty počty nás šokovaly. Nečekali jsme to ani ve snu. Připravené PET lahve došly už někdy ve 14 hodin. A já ještě teď chraptím z toho, kolik studeného piva jsem vypil,“ hodnotil dva dny po otevření se smíchem Jiří Jakoubek, majitel firmy Jakub, která pivovar obnovila.

Společně s pivovarem se otevřela i pivovarská hospoda, kde teče pivo takříkajíc přímo z tanků. Zajít si na dvanáctku Klíč a desítku Luž ale již teď mohou lidé na celém Novoborsku. Zájem čepovat cvikovské pivo už projevilo 150 hostinců. „Zatím prodáváme pivo kolem komína, tedy v okruhu několika kilometrů od pivovaru, nejvíce na Cvikovsku a Novoborsku. Dál expandovat nechceme, naše pivo je regionální a nebudeme se pouštět do konkurenčního boje s jinými výrobci,“ vysvětlil ředitel pivovaru Viktor Tkadlec, proč pivo neexpedují také do Liberce a dál.

„Jsme schopni ho dodat třeba hospodám do Prahy, ale spíš jenom jako nějaký doplněk, když bude zájem,“ dodal. V roce 2015 plánuje pivovar vařit 10 tisíc hektolitrů piva. V budoucnosti může také vařit až dvojnásobek, výš ale jít nechce.

Cvikov (Českolipsko) – Že má každé město svůj pivovar, sice již dávno neplatí, ale po letech úbytku začíná platit alespoň to, že má svůj pivovar každý okres. Ožívají menší pivovary – a daří se jim. Sázejí na někdejší tradici vzkříšené značky i místní patriotismus. V posledních letech v Česku vznikly na dvě desítky malých pivovarů.

Malým pivovarům se daří a vznikají další
Obnovený měšťanský pivovar ve Cvikově nenechal nic náhodě a pozval litoměřického biskupa Jana Baxanta, aby jeho pivu požehnal. Nyní se pivovar chystá prodávat až 30 tisíc hektolitrů, které může ročně vyrábět. Již po něm sáhli cvikovští hostinští, ostatně na Českolipsku a v Lužických horách jiné malé pivovary nejsou, a tak má majitel pivovaru Jiří Jakoubek naději, že se mu brzy začnou vracet miliony, které investoval do záchrany ruiny na okraji města.

Jeho čin ovšem není ojedinělý, naopak malých pivovarů v posledních letech v Česku přibývá jako hub po dešti. "Značky obnovují investoři, kteří mají zájem vybudovat si pivovar. Našli třeba starý krásný objekt, chtějí využít jméno a genius loci," přiblížil prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. Zkušenosti várců plzeňského Purkmistra, děčínského Kapitána, Dalešického nebo Postřižinského piva přitom ukazují, že jsou malé pivovary úspěšné a dokáží přežít.

Podobnou renesanci zažívá i pivovar ze severočeského Frýdlantu. "Vaříme převážně jedenáctku a dvanáctku, klasický český ležák," shrnul majitel Zámeckého pivovaru Marek Vávra. Vařit začal v květnu a dodává pivo již třem desítkám restaurací. Vávra přitom tvrdí, že se hospodským nijak nepodbízel, naopak. "Aktivně hospody neoslovujeme. Prodáváme přímo tady ze skladů a daří se bez problémů," poukázal.

I majitel cvikovského pivovaru proto věří, že se jeho Luž, Klíč a Sklář uplatní i jinde než jen v místních hospodách.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/294690-male-pivovary-se-neztraceji-i-kdyz-jich-rychle-pribyva/

Biskup litoměřický, Mons. Jan Baxant (na snímku vpravo), v sobotu požehnal obnovenému pivovaru ve Cvikově. Pivovar začal fungovat po téměř půlstoletí. Vaří se zde spodně kvašený světlý ležák pod názvem Klíč a desítka pojmenovaná Luž. O obrodu pivovaru, která ctí jeho někdejší podobu, se zasloužil novoborský podnikatel Jiří Jakoubek. Měděná varna, přivezená do Cvikova ze zrušeného německého pivovaru, a ležácké tanky ve sklepě pivovaru, jsou podle něj zárukou tradiční výroby spodním kvašením. Charakter piva vařeného z českého sladu a chmele dotváří voda z místního pramene na úpatí Lužických hor.

Ať se tu pivu daří. Týden po slavnostním otevření požehnal novému Pivovaru Cvikov biskup litoměřický Mons. Jan Baxant. U varny, kde se vaří dvanáctistupňové pivo Klíč, vtipně přiznal, že pro požehnání existují předepsané vzory, jak se mají které vzory žehnat. Ale ačkoli se už žehnalo všechno možné, vzor pro žehnání pivovaru není. A tak pivovaru požehnal jako technické stavbě.

Reportáž

Liberecký kraj zbohatl o jeden dobrý pivovar a hezkou hospodu. Stojí ve Cvikově a reportáž MF DNES, na kterou jsme se vydali ve čtvrtek inkognito v roli obyčejných hostů, vám o nich poví víc.

Parkoviště je ještě hliněné a jen místy zasypané jemným štěrkem. Na okolních fasádách se najdou kazy. Ale jinak nemá nová pivovarská hospoda Sladovna skoro žádnou chybu.
„Slušnou dvanáctku umí udělat skoro každý, dobrý pivovar se pozná podle desítky,“ opakuje často velkou pravdu Jan Lipold, náš bývalý kolega z MF DNES a zkušený autor recenzí na české hospody. Ve Sladovně, která stojí ve Cvikově a přimyká se k obnovenému pivovaru, by měl radost.
Živá nepasterizovaná desítka Luž není slaboučkým „vodovým“ pivem, natož pak těžko rozpoznatelným univerzálním produktem velkých koncernů. S 4,2 objemovými procenty alkoholu musí mít úplně jiné vlastnosti než prostou sílu motat hlavy. Za hlavní přednost Luže se dá považovat příjemně hořká mnohovrstevná chuť.
Ve Sladovně stojí točený půllitr Luže 25 korun, jeden a půl litru v pet lahvi pak vyjde na 40 korun. Mnohem větší zájem panuje o plastové balení dvanáctky Klíč, ale ve čtvrtek po ní pivaři prahli bezúspěšně. „Dvanáctky neudělal pivovar zatím tolik, aby jí bylo dost do sudů pro hospody i do pet lahví,“ vysvětlovala servírka smutným hostům.
Čepovaný Klíč (půllitr za 28 korun) se neřadí k těžkotonážním nasládlým ležákům, po nichž bolí hlava jak po pravém háku Muhammada Aliho. Osvěžujícím charakterem reprezentuje česká piva, vyráběná v malých pivovarech i v 21. století po Kristovi pěkně postaru, tedy přírodními postupy. Koneckonců -pivo se ve Cvikově vařilo už v roce 1560. O více než tři sta let později vyrostl pivovar na stejném místě, kde ho letos obnovila novoborská společnost Jakub.
Velké fotografie na stěnách Sladovny popisují úpadek pivovaru po roce 1968, kdy ho komunisté zavřeli. Po nich a kapitalistických majitelích pivovaru po roce 1989 zůstala okna přikrytá potrhanými hadry, oprýskané rámy, rozpraskané zdi.
Snímky před rekonstrukcí příkře kontrastují se současnou podobou Sladovny. Ve čtvrtek se o ni sice ještě hosté dělili s několika řemeslníky a dveře na pánské WC hyzdily čtyři špatně vyvrtané díry, ale i tak bylo jasné, že se ve Cvikově „došminkovává“ jedna z nejladnějších pivnic v severních Čechách.
Rodinná firma Jakub, podnikající s elektromateriálem a elektrosoučástkami, tam ukázala, že si může dovolit velké věci. Její roční obrat se pohybuje okolo dvou miliard korun. Ve Sladovně pracuje Jakub s jinými ciframi. Jídla nejdou přes 200 korun, není jich nadbytek, ale jejich skladba je pestrá. Za houbovou polévku (30 korun) by se nemusela stydět ani hospodyně z krkonošské chalupy. Pomalu pečený bůček s kapustou a bramborovými špalíčky za 89 korun by spolehlivě nasytil dva lidi. Masu a přílohám se nedalo vytknout nic.
Z šesti pochoutek k pivu nelze opominout už málokde podávaný talián, slavnou vařenou „uzenku“ z hovězího a vepřového masa (85 korun). Slávu taliánů udržuje i slavná pražská pivnice U Jelínků.

Rozhovor s ředitelem čerstvě otevřeného Pivovaru Cvikov Viktorem Tkadlecem.

Právo vařit pivo získali Cvikovští již v roce 1560. Od té doby pivovar v severočeském Cvikově několikrát změnil své místo a až v letech 1866–67 byl postavený na pozemku pod Zeleným vrchem, kde se v lednu 1968 na téměř půl století jeho historie přerušila. Poslední listopadový víkend byl Pivovar Cvikov opět slavnostně otevřen.

Jak vznikla myšlenka tento kdysi úspěšný regionální pivovar obnovit?
Asi před dvěma lety jsem se potkal s bývalým spolužákem Jirkou Jakoubkem, se kterým jsme kdysi absolvovali Katedru kvasné chemie a biotechnologie na pražské VŠCHT. Zašli jsme na pivo a povídali si o všem možném včetně toho, že je na severu Čech několik zavřených pivovarů na prodej. Jirka z tohoto kraje pochází i zde úspěšně podniká v jiném oboru. Myšlenka vrátit se k pivovarnictví „neodešla“ s ránem následujícím po našem setkání, naopak, pustili jsme se do získávání informací o několika severočeských bývalých pivovarech a po jejich porovnání padla volba právě na pivovar ve Cvikově.

Zachovalo se nějaké původní vybavení?
Byl to měšťanský pivovar postavený v 19. století a po celou dobu své existence působil jako regionální pivovar. Zlatý věk měl v třicátých letech minulého století, kdy byla také provedena jeho  velká rekonstrukce a zavedeno strojní chlazení. Ovšem z vybavení se do doby, kdy jsme pivovar koupili, nezachovalo už nic a ve vyrabovaném objektu zůstaly jen obvodové zdi a mezi nimi hromady nepořádku. Co se týká technologie, začínali jsme úplně od počátku, ale dodrželi původní dispozici. Jednotlivé provozy se nacházejí přesně tam, kde byly dříve, kromě chladicích štoků, které se už nepoužívají. Místo nich máme vířivou káď. Ale spilka, sklepy, šrotovna, stáčírny, vše najdete tam, kde to bylo kdysi.  

Jaká firma se postarala o technologii?
Projekt pivovaru vypracovala firma Pivo Praha a technologii jsme pak nakupovali po částech. Stáčírny jsme pořídili nové, některé tanky a měděnou varnu jsme koupili repasované z Německa. Klasická dvounádobová varna z roku 1966 je z Bavorska, z pivovaru, který byl před rokem uzavřen. Jejím výrobcem byl Karl Jakobs a má kapacitu 50 hl. Na ni navazuje spilka s 5 padesátihektolitrovými a 2 stohektolitrovými nádobami, kterou je možné v budoucnu rozšířit. V ležáckém sklepě je dnes 22 horizontálně položených padesátihektolitrových tanků.

Jaký výstav je pro vás cílem?
První hranice je pro nás 10 000 hl, což představuje současnou kapacitu nádob i sklepa. Máme ale prostory pro další rozšíření výroby, samozřejmě s ohledem na zachování tradičního technologického postupu. Každopádně chceme přednostně zůstat v kraji a vyrábět sudové pivo pro Českolipsko a oblast Lužických hor. Je to specifický region, z pohledu pivaře tak trochu opuštěný kraj. Na celém Českolipsku jsme první fungující pivovar a lidi ho berou hodně za svůj, protože jim chyběl. Kromě naší pivovarské restaurace Sladovna se naše pivo čepuje v dalších hospodách ve Cvikově, Novém Boru, České Lípě a v  ostatních městech a vesnicích v okolí. Je o ně zájem i v Praze, ale ta pro nás přijde na řadu až ve chvíli, kdy uspokojíme poptávku v našem okolí. Produkujeme nefiltrované, živé pivo, tak ho chceme i sami rozvážet a nevyužívat velkosklady.

Jaký nabízíte sortiment?
Zatím sudové pivo, a to klasickou světlou desítku Luž, dvanáctku Klíč a vrátili jsme se k místní tradici výroby osmistupňového piva Sklář, které se tu vařilo pro lidi pracující v horkých sklářských provozech. Teď v zimě vyrábíme nejvíc dvanáctky, asi 80 %, zbylých 20 % tvoří desítka a osmičky máme první várku. Dvanáctka lidem zachutnala tak, že teď těsně před Vánoci už máme vyprodaný sklad. Musíme počkat, protože se nechceme spokojit s krátkou dobou ležení a narážet mladé pivo.

Kdo je autorem receptů?
Sládek Miloš Hrabák, který dohlíží na to, aby pivo chutnalo, jak má. Dvanáctka Klíč je světlé pivo s výraznou sladovou chutí vařené na dva rmuty, se středním stupněm hořkosti. Desítka Luž je vařená také na dva rmuty, trochu víc prokvašená a má o něco vyšší hořkost. Osmička Sklář je poctivě vařené pivo na jeden rmut, takové, jaké se historicky v kraji pilo.

Používáte české suroviny?
Kupujeme slad z Českomoravských sladoven Zábřeh, chmelový granulát Premiant a Žatecký poloraný červeňák. Kvasnice máme z Výzkumného ústavu pivovarského a sladovnického, nasazujeme právě sedmou generaci. Vodu zatím používáme městskou, protože náš vrt je sice dokončený, ale před definitivními rozbory musí být určitá technologická pauza. Ovšem i ta městská je z velmi blízkého vrtu, takže se nebude lišit, je velmi měkká, a tedy vhodná pro pivo plzeňského typu.

Jak probíhalo slavnostní otevření pivovaru?
V sobotu 29. listopadu jsme uspořádali slavnostní zahájení provozu na našem dvoře a otevřeli restauraci situovanou v místech bývalé humnové sladovny. Pro tento den jsme na piva stanovili zajímavou cenu, 15 Kč za půllitr desítky a dvanáctky, 10 Kč za osmičku, a čekali, jak budou lidem chutnat. Vzhledem k tomu, že dorazilo asi 4500 lidí, byla to velká akce a my jsme mohli jasně vidět, že návštěvníky kvalita piva potěšila až překvapila.  

Jak rychle jste nabídli pivo i do ostatních podniků?
Udělali jsme si předprodejní průzkum, takže jsme byli připravení zavážet hned v pondělí po otevření. Jen sudové, PET lahve jsou k dispozici pouze v pivovaru a v naší restauraci. Ta se specializuje na poctivou českou kuchyni, tak jak to má v tradičním regionálním pivovaru být.

Co pro vás bylo až dosud nejobtížnější?
Jako nejobtížnější se ukázalo vyřízení všech potřebných povolení, to bylo nekonečné papírování. Místní obecní úřad nám sice pomáhá, jak může, zastupitelé jsou rádi, že zde takový projekt vznikl, ale musíme jednat s mnoha dalšími úřady na různých úrovních. Vše stojí hodně času, úsilí i peněz, a přitom někdy je to pouze papírování pro papírování. Poslední kolaudační rozhodnutí na objekt bylo vydáno na přidruženou zemědělskou výrobu, takže jsme museli vyřídit i změnu užívání stavby. Řešili jsme i různé až absurdní situace. Například v areálu pivovaru je rybník, který ale bohužel není zakreslen v dokumentaci, a pro úředníky tedy rybník neexistuje.

Dáváte práci místním občanům?
Celkem v pivovaru a restauraci zaměstnáváme přes dvacet lidí.  Ve výrobě máme 5 zaměstnanců, všichni jsou místní. Už přes léto se seznamovali s technologií a byli na zaškolení v pivovaru v Kácově. Sice nemají odborné vzdělání, ale už teď mohu říci, že se velmi dobře naučili, co je v pivovaru třeba. Tři lidé se starají o obchod a rozvoz, protože chceme, aby naše pivo přicházelo do restaurací a hospod co nejčerstvější.  

Co mohou návštěvníci u vás zažít?
Chystáme samozřejmě exkurze po pivovaru a pro příští rok různé akce a slavnosti. Už nyní nabízíme naše pivo a jídlo v restauraci Sladovna. Máme i různé suvenýry, vedle klasických půllitrů s logem nebo tácků také speciální edici půllitrů s datem otevření pivovaru.

Máte i další plány ohledně rozšíření výroby?
Varna v současném uspořádání je schopná vyprodukovat 20 000 hl ročně, což je pro nás výstav, který by už znamenal doplnění dalších nádob do spilky a ležáckého sklepa. Také by s tím souviselo rozšíření distribuce a řada dalších věcí, ale ta možnost tu samozřejmě je. Nyní plánovaný výstav 10 000 hl znamená 4 várky za týden, což nám připadá zatím odpovídající.

Cvikov (Zwickau in Böhmen). In Cvikov wurde eine alte Brauerei wiederbelebt. Die erste Brauladung war im Nu verkauft.

VON KATJA ZIMMERMANN

Sack reiht sich an Sack. In das turmähnliche Gebäude der Brauerei von Cvikov (Zwickau in Böhmen) ist endlich wieder Leben   eingekehrt.   Hier   oben  unter   dem Dachstuhl wird  das Malz in den großen Trichter geschtüttet, damit es in der Schrotmtühle darunter ankommt. „Wir beziehen unser Malz aus Mähren", erklärt Brauereichef Viktor  Tkadlec und  blickt  aus dem Fenster.  In den Nebengebäuden  darunter gab es vor einigen Jahren sogar mal eine Champignon-Zucht,  erzählt er. Aber auch als Autowerkstatt und Disco war der bis vor wenigen Monaten noch baufällige Gebäudekomplex schon genutzt worden.

Die Bierbrautradition in Cvikov geht bis in das Jahr 1560 zurück. Damals stand die Brauerei noch am Marktplatz. In der dann 1866 neu gebauten und im Laufe der Jahrhunderte mehrmals modernisierten Brauerei war im November 1967 das letzte Mal Bier gebraut worden.

Am 29. November 2014 begann nun mit dem ersten Bieranstich offiziell die neue Ära des traditionsreichen Gebäudes mit den drei Biersorten Luž (Lausche, zehn Prozent Stammwürze), Klíč (Kleis, zwölf Prozent Stammwürze) und Sklář (acht Prozent Starnmwürze). lm neuen Abfüllraum der Brauerei stehen viele leere Fässer, in einer Ecke drei große Säcke mít Verschlussdeckeln für die PET-Flaschen. „Die blauen sind für unser Klíč-Bier, die roten für das Luž und die gelben für das Sklář-Bier", erklärt Jiří Jakoubek, der Investor. Warum die Biersorten ausgerechnet nach zwei Bergen benannt worden sind, geht auf die Namensbezeichnung des Cvikover Biers vor dem Krieg als „Kleisbräu" zurück. Der Kegelberg Kleis, tschechisch Klíč, befindet sich schließlich unmittelbar westlich des Ortes Cvikov. Der Ort liegt etwa acht Kilometer  südlich von Waltersdorf  und  dem Berg Lausche, tschechisch Luž, entfernt. Das „dünne" Sklář (Glasbläser)-Bier ist für die Glasbläser in der Region gedacht. Dieses Erzeugnis hat in Tschechien mittlerweile Seltenheitswert, in der Region von Česká Lípa (Böhmisch Leipa) wird es sogar nur noch in Cvikov gebraut.

Die zwei großen kupfernen Braukessel glänzen. „Wir haben die Kessel von einer Brauerei in Bayern erworben, die geschlossen worden war", erzählt Viktor Tkadlec. Die lnstandsetzung des Gebäudeensembles hatte bereits vor einem Jahr begonnen. Jiří Jakoubek,  der durch  sein Studium  selbst vom „Bier-Fach" ist, war eher durch Zufall zum Investor geworden: Ihm tat leid, dass so viele Brauereien in der Region verwaist sind, und die in Cvikov stand zum Verkauf. Kurzerhand tat er sich mit seinem Studienkollegen  Viktor  Tkadlec  zusammen, der nun fast jeden Tag aus Prag zur Arbeit in Cvikov pendelt. Instand gesetzt werden die Gebäude  nach und nach. lm Moment ist erst einmal alles fertig restauriert und vervollständigt,   was   zum   Bierbrauen   gebraucht wird - einschließlich eines gemtütlichen Restaurants. Das Bier geht vor allem in Fässern an Gasthäuser in die Umgebung. Auch in deutschen Orten hinter der Grenze wollen  es  die  beiden  Männer  anbieten.
„Doch da war unsere erste Brauladung aber schon  ausverkauft", erzählt  Jiří  Jakoubek schmunzelnd  Eine  große  Überraschung. lm    brauereieigenen    Restaurant findes dampfen Gulasch, Speckknödel oder andere böhmische Spezialitäten auf den Tellern. Doch es sei bei der Mentalität der tschechischen Kunden schwierig, profitabel zu wirtschaften: Gute Lebensmittel seien zwar genauso teuer wie im nahen Deutschland, die meisten Tschechen seien aber oft nicht  bereit, für qualitativ hochwertige Speisen mehr zu bezahlen, als sie es von tschechischen Kneipen gewohnt sind.

Jiří Jakoubek hat den Schritt aber trotzdem gewagt: „Eine Brauerei ohne Gaststätte ist nun mal wie ein Auto ohne Kofferraum", sagt er.Jetzt sorgen hier zwei Köche und zwei Küchenhilfen für tschechische Gaumenfreuden.

Foto (Jan Skvára):
Brauereichef Viktor Tkadlec steht vor einem der zwei Braukessel in der Brauerei von Cvikov. Gemeinsam mit Investor Jiří Jakoubek sorgt er dafür, dass die hiesige Tradition des Bierbrauens fortgesetzt wird.

V nejmenších českých pivovarech se letos dohromady uvaří už tolik piva jako v jednom středně velkém. Obrovský boom potrvá zřejmě ještě letos, pak se trh nasytí. Celkem vzniklo téměř 270 malých provozoven.

Přes dvacet let se věnoval zcela jinému oboru, než původně vystudoval. Jiří Jakoubek společně s otcem budoval jeden z největších velkoobchodů v zemi na elektromateriál Jakub, ačkoliv kdysi získal titul z kvasných technologií na Vysoké škole chemicko-technologické. Loni na konci roku se však ke znalostem ze školy vrátil. Ve Cvikově na severu Čech koupil před více než čtyřiceti lety zavřený pivovar, opravil ho a začal tu opět vařit pivo. Mimo jiné i proto, že si mohl dovolit použít na celou investici peníze vydělané z jiného byznysu.

„Banky neměly absolutně zájem minipivovar financovat, evropské dotace jsem zkoušet nechtěl,“ říká Jakoubek, který je po dvou měsících provozu spokojený a říká, že jede podle plánu a těší se, jak pivovarské komíny budou opět dominantou Cvikova.

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří
Jakoubek je jedním z případů nového typu podnikatelů, kteří se do byznysu s minipivovary vrhly. Výrobu piva vidí jako investici i práci, za kterou je vidět výsledek. „Je to krásná práce, která má dlouhou tradici. Vidím to i jako službu okolí,“ říká Jakoubek. „Vydělali si peníze jinde a teď si plní svůj sen. Často to znamená i záchranu zajímavého a nevyužitého průmyslového objektu,“ říká prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. Podle něj právě takový typ podnikatelů loni mezi nově založenými minipivovary převažoval.

Malé soukromé varny piva zažívají několik let obří boom, který se nicméně blíží ke konci. Podle statistik ČMSMP jich za loňský rok u nás přibylo padesát a celkový počet stoupl na 266. Ze statistik zmizel jediný minipivovar v Průhonicích. V některých městech už dochází k nasycení trhu. Například v Praze je dvacítka minipivovarů, což podle Šuráně dělá z Prahy světové hlavní město v pestrosti pivní nabídky. „Potenciál v jiných regionech určitě stále je. Základem je dobré místo a objekt a pochopitelně dobrý produkt,“ říká Šuráň. Podle něj naopak ubývá ryze komerčních projektů, kdy si podnikatel bez vztahu k pivu založí minipivovar. „Stejně k tomu nakonec i tito podnikatelé přičuchnou a pivo je začne bavit,“ podotkl Šuráň.

Trh minipivovarů byl u nás během éry socialismu prakticky zcela zlikvidovaný – zůstal jen minipivovar v hospodě U Fleků se svým vyhlášeným černým pivem. Současný růst přišel v době, kdy Češi začali více řešit, co jedí a také pijí. V době, kdy se začalo mluvit čím dál více o europivech globálních značek, měly minipivovary ideální půdu pro vstup na trh.

A co se takhle osamostatnit?
Co minipivovar, to různý podnikatelský příběh. „Roky jsme chodili na pivo do různých minipivovarů a ochutnávali jsme. Několik let jsme o minipivovaru mluvili, teď se to překlopilo do toho, že si budujeme vlastní,“ říká Jan Korselt, jeden ze společníků nového vinohradského pivovaru. Mluví přitom o splněném snu. Rozšířené jsou i případy zaměstnanců velkých pivovarů, kteří se nakonec osamostatní. To je příklad brněnského Petra Hausknechta, který roky dělal ve Starobrnu patřícím pod Heineken a nakonec si založil vlastní minipivovar.

Do kategorie minipivovarů se dnes počítají zařízení, která ročně uvaří pár set hektolitrů piva až po pivovary s výstavem přes deset tisíc hektolitrů. Některé minipivovary se už staly regulérními pivovary. Známý je příklad kácovského piva, jehož produkce se už vyšplhala na pětadvacet tisíc hektolitrů. Výstav, tedy celkový objem uvařeného piva, je pro pivovary zásadním ukazatelem hlavně z daňových důvodů: čím nižší objem uvařeného piva, tím nižší spotřební daň. Celková produkce malých pivovarů u nás už dosáhla čtvrt milionu hektolitrů. Pro velké hráče je to zanedbatelné číslo, znamená to už ale roční produkci jednoho středně velkého pivovaru.

Levně to nepůjde
I když díky daňovému zvýhodnění může pivo na první pohled vyjít levněji, podle Šuráně je nákladová cena kolem devíti korun za půllitr bez DPH. „Výhodou je, že většinou chybí náklad v podobě marží pro prodejce, ale jiné náklady na jednotku jsou výrazně vyšší,“ podotkl Šuráň.
Taková cena je výhodná i pro hospody: pivovary si dosud běžně účtují zejména za sudové pivo výrazně více než za lahvové, kde je tlačí dolů především politika obchodních řetězců. V praxi tak mohou mít pivo z malého pivovaru levněji a navíc těžit z toho, že jsou momentálně lokální piva v módě. Hospody však nemohou počítat od pivovarů s velkými investicemi do zařízení, jak je to u větších pivovarů běžné.

Sázka na netradiční piva
Podle Šuráně má průměrný minipivovar u nás výstav lehce pod tisíc hektolitrů, za ekonomickou považuje hranici tisíce hektolitrů. Řada pivovarů řeší odbyt například vlastní restaurací, ale ta není spásou. „Je potřeba mít i zajištěné jiné hospody a restaurace, aby byl dostatečný odbyt,“ dodal Šuráň. Minipivovarnická móda umožňuje i zkoušení v Česku nepříliš tradičních piv. Zatímco většina minipivovarů se specializuje hlavně na ležáky, přibývá experimentátorů například se svrchně kvašenými pivy. „Pro velké pivovary je to riziko, pro minipivovary dobrý způsob, jak nalákat nové zákazníky,“ dodal Šurán.

Ladislav Jakl, veřejnosti známý hlavně jako bývalý tajemník exprezidenta Václava Klause, vidí v minipivovarech jako pivní expert přínos k šíření pivní kultury. „Výrazně přispívají k tomu, aby pivo nemělo pověst nejběžnějšího nápoje,“ říká. Podle něj zdaleka neplatí, že by minipivovary automaticky dělaly lepší piva než větší. „I velké pivovary umějí dobrá piva, i díky větší konkurenci těch malých,“ dodal Jakl. Podle něj s příchodem nových minipivovarů kvalita jejich produkce neklesá. Česku se zatím vyhnul model známý ze Spojených států, kde se minipivovarům věnují i největší firmy v oboru. Nabízí na franšízu různé minipivovary a jednotlivá piva. V USA takové minipivovary tvoří 6,5 procenta celého trhu, u nás je to zhruba jedno procento. V Česku zatím nevznikají ani řetězce více pivovarů, jen některé jsou kapitálově propojené. Například František Richter, který patřil s minipivovarem na Bulovce k průkopníkům tohoto oboru, vlastní podíl i v podobném zařízení na Chodově a působí i u projektu Vinohradského pivovaru.

Krachů je jen málo
V Česku zatím skončilo jen několik málo minipivovarů. Zřejmě mediálně nejznámější je případ minipivovaru hokejového brankáře Romana Čechmánka, který se dostal do insolvence v loňském roce. Celý byznys je přesto deformovaný i evropskými dotacemi. Takto například vznikl minipivovar ve Frýdlantě, i když oficiálně nejde ani o minipivovar, ale školicí středisko. Za dotace z programu obnovy rozvoje venkova se má stavět pivovar například v Harrachově, kde už roky funguje úspěšně jiný minipivovar.

Vaří se i pololegálně
Podle Tomáše Maiera z Provozně-ekonomické fakulty České zemědělské univerzity od roku 1990 padlo jen 25 minipivovarů, tedy necelých deset procent všech vzniklých. Model minipivovarů považuje za ekonomicky velmi stabilní. „Nejhůře jsou na tom malé průmyslové pivovary. Pohybují se ve stejném konkurenčním prostředí jako ty největší, tedy v řetězcích a hospodách. Minipivovary se pohybují v jiném segmentu, s obchodními řetězci nejednají a do hospod nemají potřebu se dostávat, nepřeplácejí hospodské,“ dodal Maier.

V minipivovarských statistikách nejsou zachyceni ani ty nejmenší, kteří si vaří pivo doma pololegálně. „Víme o lidech, kteří si pěstují i vlastní chmel a ječmen, jde o takzvaný homebrewing,“ říká Šuráň. Většinou jde o pár známých, kteří si čas od času uvaří várku piva. Z boomu profitují i čeští výrobci zařízení pro minipivovary. Zvýšená poptávka ale přilákala i dovozce čínských technologií. Největší hráči však zůstávají z Česka.

Minipivovarnický boom se bude postupně chýlit ke konci. Svaz minipivovarů odhaduje, že počet může růst na počet kolem tří stovek, pak se zřejmě trh nasytí.

Foto popis| MICHELINSKÁ HVĚZDA. Šéfkuchař Roman Paulus a jeho dva kolegové pro jediný večer vyměnili pražský Alcron za kuchyň restaurace Sladovna ve cvikovském pivovaru, kde připravili speciální menu. Exklusivní rozhovor o českém jídle i pivovaru s Romanem Paulusem čtěte na str. 3

Nemusí tu vařit kombinace z Marsu. Ale když svíčkovou, tak jen nejlepší

S šéfkuchařem Romanem Paulusem o české kuchyni a cvikovském pivovaru, ve kterém připravil speciální menu pro 76 mlsných jazýčků

ROZHOVOR

Cvikov – Bramborové noky s lanýži, topinamburový krém s uzeným kachním prsíčkem, pečený filet z candáta s kroupetem a navrch dezert z dýně. Šestasedmdesát lidí z Českolipska dalo včera večer zabrat svým chuťovým buňkám v nově otevřeném cvikovském pivovaru. Na speciální menu s alcronskou noblesou je přilákal známý šéfkuchař Roman Paulus.

Jak Deníku prozradil v exklusivním rozhovoru, Cvikov navštívil díky dlouhodobé spolupráci s majitelem pivovaru, novoborským podnikatelem Jiřím Jakoubkem, který je zároveň častým hostem ve vyhlášené restauraci pražského hotelu Alcron, kde je Paulus šéfem. „Je to kvalifikovaný host, který pozná, jestli to ta restaurace dělá dobře, nebo ne,“ říká Paulus.

Říkáte, že s pivovarem spolupracujete už zhruba půl roku. To znamená, že i s jeho s kuchaři. Můžete porovnat jejich práci předtím a nyní?
Na začátku bylo potřeba dodat jim trochu sebevědomí, aby si více věřili a ujasnili si směr. Byli u nás také na školení, protože majitel určitě chtěl, aby to tady mělo nějakou štábní kulturu i co se týká zázemí, hygieny, nákupu surovin a aby tady nevznikla další tuctová hospoda, kde si člověk nebude moci dát nic pořádného k jídlu. Myslím, že od té doby, co jsem tu byl naposledy, což je asi měsíc a půl, je jídlo zase o trošku lepší a určitě je tu dobrý tým.

Zmínil jste pojem tuctová restaurace. Co podle vás dělá restauraci jedinečnou?
Tak tahle restaurace je vázaná na pivovar. Měla by to být poctivě uvařená kuchyně, žádné extravaganzi z Marsu, Provensálska, Ameriky nebo sushi. Zkrátka srozumitelná lokální kuchyně připravená čerstvě bez polotovarů.

Jaký je podle vás dnešní průměrný návštěvník restaurace?
Když sem host přijde, měl by si říct dám si jídlo, které mám rád a chci ho mít takové, jaké bych doma nezvládl udělat. Proto jdu do té hospody a ne abych řekl, že když si to jídlo uvařím doma, bude to lepší. Nemyslím si, že to musí být kombinace, kterou bych si nepředstavil a dal jsem si jí ve Cvikově. To čekají lidé v naší restauraci. Hvězdička, Alcron, Praha, tak přeci si nedám svíčkovou. Sem to ale prostě nepatří, ale když už si dám svíčkovou, tak musí být prostě nejlepší.

Za co vaši kuchaři nejčastěji sklízejí kritiku? Jste přísný?
To se musíte zeptat jich. Já nekritizuji nikoho, kdo se snaží. Kritizuji lidi, kteří jsou lemplové, nechodí do práce a kašlou na to. Takoví ale u nás nemají místo. Ke každému se snažím přistupovat tak, abych ho podpořil, samozřejmě je důležité pracovat s lidmi, kteří to chápou.

Pro koho nejraději vaříte?
No tak já mám dvě profese. Jednak jsem profesionální kuchař a potom kuchař, který vaří doma pro rodinu a známé. Nevidím v tom žádný rozdíl. Samozřejmě vařím rád pro všechny.

Když byste měl pro někoho uvařit typické české jídlo, které by to bylo?
Určitě bych vařil jahodové nebo meruňkové knedlíky. To si myslím, že je nejvíce typické a české jídlo, co jinde nemají.

Pokrmy, které tu lidé výjimečně ochutnali, se stanou běžnou součástí nabídky restaurace?
Tak to asi úplně ne, protože tak daleko ještě nejsme, ale to je úplně normální. I my v Alcronu, kde máme skoro nedozírné možnosti, víme o věcech, které bychom rádi dělali, ale prostě tam ještě nejsme.

Když byste sám chtěl zajít na dobré jídlo, kam by to bylo?
Přeci sem.

A v Praze?
Tak bych stejně jel sem (smích). Udělal bych si rodinný výlet, zastavil bych se na Mácháči, je tady také několik krásných skalních útvarů, co jsem nikdy neviděl. Tady bych se zastavil na jídlo, ideálně na několik piv, někde bych složil hlavu, strávil s rodinou celý víkend.

Roman Paulus
Je šéfkuchařem hotelu Radisson Blue Alcron, pod jeho vedením získala restaurace Alcron třikrát Michelinskou hvězdu.
Je držitelem titulu Kuchař roku v letech 2009 až 2010.
Svou kariéru začal na začátku 90. let v Rakousku, pracoval také pro londýnský Savoy.

Cvikov – Je to jako dřív. Staré garáže, které historicky nepatřily k areálu cvikovského pivovaru, nechal zbourat jeho stávající majitel novoborský podnikatel Jiří Jakoubek. Návštěvníci místo nich dostanou letní posezení vedle restaurace Sladovna a navíc se jim opět po letech otevře výhled na pivovarský rybník.
Novou tvář co nevidět dostane také stodola v těsné blízkosti restaurace, na jejíž rekonstrukci se už v těchto dnech pracuje. Areál postavený v letech 1866 až 1882 prošel díky záměru podnikatele z Nového Boru za bezmála rok významnou změnou. Atraktivitu zhruba pětitisícového města Cvikova to mnohonásobně zvýšilo.

S ředitelem cvikovského pivovaru Viktorem Tkadlecem o místním trhu, expanzi do dalších míst, o pivu ve skle i o plánovaných novinkách.

V poklidném rybníčku regionálních pivovarů se poslední dobou poněkud čeří voda. Loni na sklonku listopadu totiž začal fungovat znovu obnovený pivovar ve Cvikově, který bez nadsázky přežil svou smrt.
Dnes má za sebou už čtvrt roku fungování. Dech mu rozhodně nedochází, ba co víc, má docela solidně našlápnuto.
O tom, jak se výrobě piva ve Cvikově daří a co v pivovaru plánují do budoucna, vypráví nad sklenicí malé desítky v pivovarské restauraci ředitel pivovaru Viktor Tkadlec.

Fungujete už od listopadu; jak byste onen uplynulý čtvrtrok zhodnotil?
Rozhodně pozitivně. Záměr obnovit pivovar ve Cvikově jsme postavili na tom, že budeme mít regionální pivovar, který bude působit hlavně na Českolipsku a v přilehlých regionech. Přáli jsme si, aby lidé vzali pivovar za svůj. Po několika měsících provozu pivovaru si troufám říci, že se nám to povedlo. Pivo lidé v regionu přijali, chválí jeho chuť, a v okolí máme už více než šedesát hospod, které naše pivo odebírají.

Jak se vám podařilo vstoupit do už zajetého systému hospod a jejich pivní nabídky?
Karty na trhu s pivem jsou tady rozdané, hosté mají své zvyky a některá piva se tady točí už desítky let. Není lehké do toho vstoupit, obzvlášť když někteří hostinští jsou s jinými pivovary smluvně vázáni. Velkým pivovarům a nadnárodním koncernům konkurujeme hlavně kvalitou. Našemu pivu dáváme každodenní péči – kvasí v otevřené spilce a zraje v ležáckých tancích. Nešidíme ani suroviny, používáme žatecký chmel a kvalitní slad.

Je něco, co se vám podle původního očekávání třeba ještě tak úplně nepovedlo?
Po otevření v prosinci nastal boom, každý chtěl pivo ochutnat a měli jsme co dělat, abychom poptávku uspokojili. Počátek roku ale není zrovna pivovarská sezona. Obecně leden a únor jsou jedny z nejhorších měsíců v roce, co se prodeje piva týká. Takže už se těšíme, až se zase oteplí.

A co se povedlo?
Vaříme dobré pivo. Radost nám dělají také ohlasy na restauraci, kterou jsme vybudovali na místě bývalé sladovny. Lidi si chválí naše kuchaře i jídla dobře vybraná pro pivovarskou restauraci.

Distribuujete svoje pivo jen takzvaně kolem komína, neboli v blízkém okruhu pivovaru. Je to setrvalý stav, nebo chcete ještě expandovat někam dál?
Stěžejní je pro nás českolipský region, šířeji geograficky vzato od Máchova jezera po Liberec. Jsme malý pivovar, neděláme pivo pasterizované s dlouhou trvanlivostí, které by se mělo rozvážet po celé republice. V blízké době se chceme podívat také do hospod do Německa, do Lužických hor, ale z druhé strany. Dalšími zajímavými odbytišti jsou Liberec a Jablonec, kam naši obchodníci brzy také začnou jezdit. A rovněž Praha, kde je řada zajímavých podniků s nabídkou regionálních piv.

Které pivo jde nejvíc na odbyt?
Momentálně dvanáctka Klíč. To ale záleží na ročním období, ze zkušeností vím, že v létě se zase pijí lehčí piva, větší podíl na prodeji bude získávat desítka. Dobře se prodává i naše osmička Sklář. Jak už její název napovídá, je to pivo, s kterým jsme se vrátili k tradici výroby piva pro místní skláře. A vaříme ji poctivě, není to žádná řezaná desítka.

A dodáváte už osmičku někam do skláren?
Ano. Škoda jen, že dnes je počet skláren nižší než dřív. Ale objednávají si ji i hosté naší restaurace.

Krom sudů stáčíte vaše pivo do PET lahví. Řada lidí je nemá ráda, pivo do nich prý nepatří. Jak vnímáte tuto problematiku? Co vy a sklo? Přijde někdy, nebo nepřijde?
Upřímně, když se před lety začalo pivo stáčet do PET lahví, byl jsem také jejich odpůrcem. Po zkušenostech, které s postupem stáčení piva do tohoto typu obalu máme, to nevnímám jako problém. Je to prostě obal na krátkodobé skladování. Pro točení do skleněných lahví bychom museli našemu nefiltrovanému a nepasterovanému pivu zajistit delší trvanlivost. Museli bychom ho buď hodně dobře filtrovat nebo pasterovat, a to by se již odrazilo ve změně chuti. Pasterizace se provádí při vysoké teplotě, kterou pivo utrpí. Už by to nebylo živé pivo, které chceme dělat. Při svátečních příležitostech budeme ale i u nás mít skleněné lahve. Připravujeme různá dárková balení a limitované edice. Nicméně klasické lahvování v nejbližších letech neplánujeme. Nikdy ale neříkám nikdy.

Jaké máte plány do budoucna?
Otevřeli jsme pivovarskou restauraci a na léto před ní chystáme venkovní posezení. Současně rekonstruujeme stodolu, v níž dříve bývaly stáje. My ji chceme změnit na příjemný prostor s grilem, kde si návštěvníci zhruba od dubna do října dají naše piva a i na přípravu jednodušší jídla. Chceme pořádat různé kulturní akce, pro které bude stodola také vhodným místem. V dlouhodobém horizontu toho ale plánujeme mnohem více. Pod restaurací je ještě jeden stejně velký prostor, dřívější humna, kde chceme rozšířit kapacitu naší restaurace. Tato část bude mít otevřenou zahrádku směrem k pivovarskému rybníku. To jsou ale plány spíše pro další roky. Přemýšlíme také o výstavbě ubytování v prostorách současné půdy, kde jsou k dispozici dvě patra. Jsme v rekreační oblasti a zaznamenáváme rozdíl mezi provozem v týdnu a o víkendu. Ubytování nám pomůže přivést k nám návštěvníky nejen na jeden večer, ale třeba na celý víkend.

O autorovi | Jan Mikulička, redaktor MF DNES
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - liberecký kraj

Móda zájmu o kvalitní a lokální jídlo se začíná přesouvat i do nápojů. Mimořádný boom zažívají minipivovary – jen loni jich vzniklo padesát, v zemi jich je už ke 280. O jejich provoz se často zajímají lidé, kteří získali kapitál z jiného druhu podnikání.

„Trh se místy už nasycuje. Například v Praze je až dvacet minipivovarů,“ říká prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň.
Kapacita minipivovarů dosáhla už čtvrt milionu hektolitrů, což je stejně jako jeden středně velký pivovar. Některé se staly tak úspěšnými, že už se pomalu dostaly do kategorie průmyslového pivovaru. Tedy přerostly roční výstav 10 tisíc hektolitrů. Jde například o pivovary Kácov či Chotěboř. Naopak například pivovar Herold z Březnice, který v minulosti vaříval okolo 30 tisíc hektolitrů ročně, do kategorie minipivovarů spadl.

 Podle Šuráně je i přes místy nasycený trh ještě stále potenciál ke vzniku dalších. „Já odhaduji, že to bude tak mezi 350 a 400 minipivovary,“ uvedl. „Před dvěma roky jsem si říkal, že když jich bude 250, tak to bude tak akorát, dneska už jich je více,“ dodal. Stále se staví další a jejich počet letos překročí 300. Podle Šuráně navíc vznikají čím dál větší minipivovary.

Minipivovarů přibývá i se zvětšují
„Základem je dobré místo a objekt a pochopitelně dobrý produkt,“ říká Šuráň. Přibývá projektů, které k pivovaru mají vlastní restauraci, ale klíčové je najít pro minipivovar odbyt i v jiných hospodách. Na rozdíl od větších hráčů mají minipivovary výrazně sníženou spotřební daň.

Do oboru se teď navíc vrhají i úspěšní podnikatelé, kteří vydělali peníze v jiném oboru a pivovarem si plní svůj dávný sen. To je příklad i Jiřího Jakoubka, který společně s otcem budoval jeden z největších velkoobchodů v zemi na elektromateriál Jakub. Loni na podzim se ale vystudovaný inženýr kvasných technologií vrátil k tomu, co vystudoval.

Ve Cvikově na severu Čech koupil před více než čtyřiceti lety zavřený pivovar, opravil ho a začal tu opět vařit pivo. Mimo jiné i proto, že si mohl dovolit použít na celou investici peníze vydělané z jiného byznysu.

S velkými pivovary nesoutěží
Návratnost takové investice je obecně zhruba sedm let. Ale je to poměrně bezpečný vklad – od roku 1990 podle Šuráně zkrachovalo jen několik podobných zařízení.

„Minipivovary se pohybují v jiném segmentu, s obchodními řetězci nejednají a do hospod nemají potřebu se dostávat, nepřeplácejí hospodské,“ dodal Tomáš Maier z České zemědělské univerzity, který se dlouhodobě věnuje ekonomice pivovarnictví.

Minipivovary se staly částečně módou, podle Ladislava Jakla, pivního experta a někdejšího tajemníka exprezidenta Václava Klause, však pomáhají zlepšovat pivní kulturu. „Výrazně přispívají k tomu, aby pivo nemělo pověst nejběžnějšího nápoje,“ řekl Jakl.

Obliba malých pivovarů přinutila navíc velké hráče zkvalitnit produkci. I na to Češi slyší: předběžná čísla o vývoji tuzemského trhu s pivem ukazují, že se českým pivovarům daří prodávat dražší a kvalitnější piva, než tomu bylo v minulosti.

http://ekonomika.idnes.cz/cesko-zaziva-boom-minipivovaru-d3v-/ekonomika.aspx?c=A150318_153509_ekonomika_rny

CVIKOV, Czech Republic (AP) — After shutting down in droves during the decades of Communist rule, the Czech Republic's small brewers are staging a comeback.

Dilapidated beer making facilities dotted across this patch of Central Europe, which is better known for a clutch of global brands like Pilsner Urquell, are being reopened to revive local brewing traditions that date back to the 10th century.

You'll have to visit the Czech Republic to taste any of it, though — production is still too small for export and many beers are not available outside the towns and villages where they are brewed.

The Czechs, by far the biggest beer drinkers in the world per capita, are embracing the trend for the better choice as well as a symbol of the reassertion of the country's identity.

"This is a sign of the time," said Jan Suran, who heads the country's association of small brewers. He said part of the success is that "they can offer wide varieties of beer." And along the way, "historical, industrial buildings have been renovated in a beautiful fashion."

Most of some 600 brewers that were on Czech territory at the beginning of the 20th century were shut after the communist took power in 1948 and only one small one remained in the entire country. Others didn't survive the return of the free market economy and the competition from multinational beer corporations after the 1989 anti-communist Velvet Revolution.

Big producers of brands like Pilsner Urquell, the world's first pilsner beer, and Budvar have the lion's share of the domestic market. Small facilities are opening in numbers, providing variety, though not much in terms of volume.

More than 50 new craft brewers were opened last year, with output reaching up to 10,000 hectoliters a year. That brings the total of small brewers in the country to 280 and more are yet to open, Suran said. Overall production is still only at 1.2 percent of the country's total beer output.

In the town of Cvikov near the border with Germany, beer has been made since 1560 but the local brewer was closed in 1968 to be used later for storing potatoes and fruits. Mushrooms were grown in the cellars where the beer used to mature.

Its rundown facilities were spared demolition last year and it was reopened in November 2014. Now, the three renovated red brick chimneys and the towering building with a new roof are a sign of renewal.

"We rely on local people, that they will support our brewery by consuming the beer, that they're happy to have a brewer in the region," Cvikov director Viktor Tkadlec said.

After four months in business, Cvikov is available in 60 bars and looks at nearby Germany for further expansion. Its six workers currently make about 10,000 hectoliters, mostly of the traditional Czech lager, unfiltered and unpasteurized.

Cvikov is also reintroducing a drink long favored by glass workers in the region, which is the heart of the country's world-famous glass-blowing industry: a low alcohol beer that the workers can consume to cope with the hot work conditions.

"We're delighted that the brewer is back on track," said Radek Koten from Ajeto glassworks in the nearby village of Lindava. "The beer tastes good. There's not much alcohol in it. Three or four (pints) a day can do you no harm."

Pivovar Cvikov byl postaven v letech 1866–67 a přes horší i lepší časy ustál téměř celé jedno století existence. Svědectví o jeho smutném konci přináší dochovaný nápis na zdi oznamující, že jakýsi „vůl Vojta zavřel pivovar 1. 1. 1968“. Poté byl využíván k různým účelům, od autobazaru až po pěstírnu žampionů, dokud mu nevdechli noví majitelé opět život a nezačali zde vařit pivo Luž, Klíč a Sklář.

Pivovar Cvikov patří mezi šťastná místa, kde se podařilo pivovarskou tradici obnovit v té nejlepší podobě. Restaurace Sladovna v jeho areálu potěší každého unaveného, žíznivého a hladového poutníka. Lákavých cílů, které lze v okolí Cvikova navštívit, je mnoho a kdo zdolal nedaleké vrcholy Klíč a Luž, může si tu za zaslouženou odměnu dát jejich lahodné jmenovce v půllitru.

Cvikov leží na jižních svazích Lužických hor, takže není divu, že život se tu odjakživa točil především kolem kopců a hor, zvlášť v době, kdy nebylo nijak snadné je překonat. Na tuto tradici navázal i cvikovský pivovar. Když začal v říjnu 2014 znovu vařit pivo, pojmenoval zdejší dvanáctku Klíč a desítku Luž. Obě piva tak získala název po nedalekých vrcholech Lužických hor, kam vedou turistické značky. Pokud si chcete udělat obrázek o okolním kraji, je k tomu hora Klíč jako stvořená.

Nejkrásnější pohled
Z plošiny na vrcholu, která má i při svých 760 metrech vysokohorské klima, je nádherný rozhled  na  Lužické  hory, Ještěd a na České středohoří, považovaný často za vůbec nejkrásnější v celých Čechách. Zdejší přírodní rezervace nabízí řadu atrakcí – v kamenném moři pod vrcholem lze pozorovat kamzíky, několik posledních let tu opět sídlí sokol stěhovaný a amatérští botanici sem jezdí obdivovat na jaře kvetoucí konvalinky, později rozkvetlé lilie zlatohlávky nebo vzácné mechy. V zimě se tvoří nádherné rampouchy a ledopády. Na vrchol vede v serpentinách stezka vybudovaná roku 1893 Alpským spolkem z Nového Boru a používaná dodnes. Jen výčep piva, který tu hned ke slavnostnímu otevření stezky otevřel jistý Konrad Weber z nedalekého Svoru, již po dvou letech zanikl.

Dvojí pošta, dvojí pivo
Královnou zdejšího kraje ovšem zůstává bez diskuse hora Luž. Od Cvikova je vzdálená pouhých 8 km a je se 793 metry vůbec nejvyšším vrcholem Lužických hor. Na samotný vrchol vedou dvě přístupové trasy, dnes značené turistické cesty. Původní strmá stezka z roku 1823 byla později nahrazena serpentinovou Lužickou cestou, vybudovanou na severním svahu. Z jižní strany vedoucí Česká cesta byla upravena roku 1851 pro plánovanou návštěvu rakouského excísaře Ferdinanda Dobrotivého, který měl v nedalekých Zákupech své letní sídlo.

Dnes už najdeme na vrcholu jen pár laviček, ale dříve tu na místě kamenné terasy stávala výstavná horská chata, svého času vyhlášená místní kuriozita. Hraniční čára ji totiž přímo v polovině rozdělovala na část německou a rakouskou, později českou. Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy desetimetrová vyhlídková věž. Vstupné na ni, stejně jako občerstvení v restauraci, bylo možné platit oběma měnami a prodávaly se poštovní známky obou států. Návštěvníci jen museli dávat pozor, aby oznámkovanou pohlednici vhodili do té správné schránky. Restaurace byla velmi oblíbená, vybavená těžkými dřevěnými lavicemi a stoly. Topilo se v kachlových kamnech a táflované stěny zdobili vycpaní dravci. Pivo zde bylo na čepu dvojí – v saské části žitavské a v rakouské části cvikovské.

Sládek Fritsche, šibenice a dva sudy piva
Méně poeticky než Klíč a Luž zní název kopce Hrouda, který se tyčí v blízkosti Cvikova. Na jeho okraji dojdeme do údolí zvaného Morové nebo také Údolíčko umírání. I to je spojeno s historií zdejšího pivovaru, i když velmi smutným způsobem. Leží tu pohřbeny oběti moru z roku 1680, kdy se prvním obyvatelem obce, který nemoci podlehl, stal radní a sládek Václav Fritsche. On i jeho žena Dorothea zemřeli téhož dne ráno během jedné hodiny a nazítří je následovali i jejich potomci, čtyři chlapci a dvě dívky. Spolu s nimi sem později pohřbili i dalších šedesát obyvatel Cvikova, obětí moru. Na jejich věčnou památku zde byl vztyčen pamětní kříž, památný i z dalšího důvodu. Jeho podstavec totiž pochází z tzv. Reinischova kříže, zřejmě nejstaršího kříže v kraji.

Nedaleký vrch Ortel nebo Popravčí vrch už svým názvem prozrazuje, že právě zde stávala šibenice. Trest smrti býval kdysi poměrně běžný, nešťastného provinilce potkal třeba za krádež koně nebo vyloupení kostela. Podle kroniky byla oprátka i za ukradení vzácného sametu nebo jilmového dříví na výrobu vařeček. Na to, jak často byla asi tříkilometrová cesta na vrch Ortel používána, trvala dost dlouho, navíc působila velmi pochmurně – ostatně psychotronici celému kopci velmi negativní vibrace připisují i dnes. Proto cvikovští radní rozhodli nakonec přesunout popravčí místo k městu, a aby dělníkům práci na nové šibenici trochu ulehčili, nechali jim k ní přivézt dva sudy piva.

Skála smrti s dobrým koncem
Přehrada Naděje v osadě Hamr vzdálená asi pět km od Cvikova je dalším romantickým cílem v okolí města. Její osmimetrová kamenná hráz působí velmi efektně a v přehradě nad ní se lze i koupat, pokud vás ovšem neodradí OPRAVDU studená voda. Kdo se v horkém létě potřebuje zchladit, dá asi přece jen přednost tomu zůstat pod slunečníkem na pivovarském dvoře a dát si jednoho Skláře, zdejší vyhlášené osmistupňové pivo, které pijí i skláři v nedaleké lindavské sklárně Ajeto. Také tam se lze vypravit na exkurzi.

Kousek od Lindavy najdete i další zajímavý turistický cíl, Skálu  smrti. Je to 15 m vysoký pískovcový reliéf, který znázorňuje jezdce na koni a dívku padající ze skály. Místní pověst má ale lepší konec, než by mohl vytesaný výjev napovídat. Zlotřilý rytíř Kunc, loupežník tělem i duší, se zamiloval do ženy svého poddaného, která, ač dvojnásobná matka, oplývala neobyčejnou krásou. Jednou ji zastihl samotnou v lese a pronásledoval až na kraj propasti, do níž se zoufalá žena raději vrhla. Rytíř s výkřikem „Teď už mi tě ani ďábel nevezme!“ skočil na koni za ní, ale mýlil se. Zatímco ona se jako zázrakem zachránila, rytíře uchvátil onen přivolaný čert a na skále jsou prý dosud vidět stopy jeho drápů.

Tip na procházku s dětmi: Lesní divadlo
Z pivovaru je to poměrně krátká cesta, navíc po žlutě značené turistické cestě, takže se dá jen těžko zabloudit. Ve starém pískovcovém lomu na úpatí blízkého Zeleného vrchu se dochovaly zbytky Lesního divadla, které vybudoval v roce 1920 místní ochotnický spolek. Původní dva dřevěné domky, které stály na poměrně rozsáhlém jevišti, se sice nezachovaly, ale do skály vytesaná místnost s okénkem a průchozí chodbička probouzejí fantazii nebo touhu zahrát si na honěnou – to především podle věku návštěvníků. 

Autor: Marcela Titzlová                    

Sice neoslní horskými velikány, zato mohou Lužické hory nabídnout malebnou krajinu, historické roubené chalupy i přírodní památky.

1 | Lemberk
Zámek Lemberk doslova přežil svou smrt. Poté, co se na počátku sedmdesátých let zřítila část západního křídla do nádvoří a zjistilo se, že statika budov je narušená, uvažovalo se o jeho demolici. Ta se mu ale nakonec naštěstí vyhnula a započala rekonstrukce. Teď, po více než čtyřiceti letech, je skoro u konce. Na Lemberku žila svatořečená Zdislava. Její památku připomíná Zdislavina světnička a také Zdislavina studánka, která se nachází pod zámkem.

2 | Přehrada Naděje
Skvělý romantický a nenáročný výlet lze podniknout k lesní přehradě Naděje, která leží asi kilometr jižně od Horní Světlé. Postavena byla vletech 1937 až 1938 a sloužila jako akumulační nádrž pro pohon mlýna a pily v blízké osadě Hamr. Na její hrázi je možno posedět, uspořádat malý piknik a pozorovat hučící vody padající přes přepad dolů do potoka.

3 | Skalní hrad Sloup
Skvělou prolézačku pro děti i hravější dospělé nabízí skalní hrad na strmém skalním suku ve Sloupu. Ostroh byl po roce 1690 přeměněn na barokní poustevnu s rozsáhlými do skály vytesanými prostorami a chodbami. I lidé s vyvinutým orientačním smyslem tu mají co dělat, aby si pamatovali, kde už byli a kde ne.
 
4 | Chrám sv. Vavřince a sv. Zdislavy
Tři podlaží katakomb, sahajících až 39 metrů pod úroveň podlahy kostela, jsou jedním z největších lákadel, která nabízí chrám svatého Vavřince a svaté Zdislavy v Jablonném v Podještědí. V kryptách byli od 18. století pohřbíváni dominikánští mniši, jsou zde také hrobky Berků a Pachtů z Rájova. Byla sem však uložena i těla tří dělníků, kteří zahynuli při stavbě chrámu.

5 | Panská skála
Národní přírodní památka Panská skála se nalézá několik metrů od silnice u obce Prácheň nedaleko Kamenického Šenova. Jde o svislé pěti- až šestiboké sloupce čediče, z nichž některé dosahují délky až dvanáct metrů a jsou vedle sebe uspořádány jako píšťaly u kostelních varhan. V roce 1952 se tu točila pohádka Pyšná princezna. Z vrcholku je krásný výhled do okolí: kromě celých Lužických hor lze zahlédnout i vzdálenější České Švýcarsko.

6 | Česká Kamenice
Titulem nejlépe zachovaného historického města v Lužických horách se pyšní Česká Kamenice. Paradoxně se tak stalo díky poválečnému odsunu, na nějž pohraničí obecně spíš doplatilo. Protože se město po válce příliš nerozvíjelo, nebylo jeho jádro výrazněji postiženo demolicemi ani panelovou výstavbou a díky tomu si dodnes udrželo svůj starobylý charakter. Hlavní hodnotou památkové zóny js sou vedle zachovaného centra s úzkými uličkami a starými domy také výrazné dominanty d dvou kostelů, zámek a řada dřevěných předměstských domů.

7 | Ranč Malevil
Na ranči Malevil nedaleko Heřmanic u Jablonného v Podještědí si dospělí i děti přijdou na své za každého počasí. Lze si tu zahrát tenis, projet se na koni, na kole anebo potýrat tělo ve wellness. Místní adrenalinový park nabízí nejvyšší lanové centrum v Čechách s obří houpačkou, lezeckou stěnou, lanovkou či visutými lávkami. Zejména děti potěší místní malá zoo. Žijí zde lamy, pštrosi, holubi, pávi, osli, krávy, ovce a další zvířata.

8 | Oybin
Asi největší turistickou atrakcí Žitavských hor a jednou z nejvýznamnějších památek Horní Lužice je romantická zřícenina hradu a kláštera Oybin. Stojí na temeni pískovcové hory u saského letoviska Kurort Oybin. Hrad vznikl asi ve 13. století jako strážní stanoviště u významné zemské stezky spojující Čechy s Lužicí. Z nejvyššího místa kopce je pěkný výhled do okolí.

9 | Luž
Pokud chcete pryč z mumraje, vypravte se na nejvyšší vrch Lužických hor – na Luž. Pokud budete mít štěstí na průzračný vzduch, otevřou se před vámi západní Krkonoše, Ještěd, České středohoří, Bezděz, Český ráj s Troskami, ale také Českosaské Švýcarsko, Děčínský Sněžník či vzdálené vrcholky Krušných hor.

10 | Hovězí líčka na kořenové zelenině
Po odsunu původního obyvatelstva došlo v pohraničí ke zpřetrhání vazeb a k zániku tradičních zvyků i jídel. Odjakživa se tu však připravovaly vepřové a hovězí speciality; jednu takovou vaří v restauraci Cvikovského pivovaru.
délka přípravy 4 hodiny
Suroviny na 4 porce: 800 g hovězích líček, špetka soli, špetka pepře, 0,5 dl oleje, 2 středně velké mrkve, 1 celer, 1 stonek řapíkatého celeru, 1 středně velká cibule, 1 snítka tymiánu, 1 snítka rozmarýnu, 2 dl červeného vína. Jako přílohu doporučujeme bramborovou kaši.
Příprava: Hovězí líčka osolíme, opepříme a orestujeme na oleji. Mezitím upravíme zeleninu, očistíme mrkev a celer a nakrájíme je na středně velké kostičky. Vše orestujeme zvlášť na oleji i s cibulí dotmava. Zalijeme vínem a přidáme orestovaná líčka a bylinky. Dáme na čtyři hodiny péct do trouby při teplotě 150 °C. Když je hotovo, přecedí se šťáva, kterou se pak polije bramborová kaše.
Ideální výlet? Výšlap na Klíč

miniROZHOVOR
Ačkoliv není původem místní, ředitel nedávno znovuobnoveného pivovaru ve Cvikově Viktor Tkadlec si zdejší kraj oblíbil. Rád se kochá například výhledem z hory Klíč.

Co byste poradil turistům, kteří zavítají do Lužických hor? Které místo by neměli vynechat?
Lužické hory poznávám poslední dva roky a doslova mě okouzlily. Cvikov je malebné město a v jeho blízkosti je vrch Klíč, který je místní dominantou. Ostatně, také jsme podle ní pojmenovali naše dvanáctistupňové pivo. Je to výborný tip na výlet, sám jsem tam už několikrát byl a představuje to ideální kratší výpravu – tak na dvě až tři hodinky.

Nabízí turistům vrchol Klíče nějaký rozhled?
Ano, už jen kvůli němu stojí za to na horu vystoupat. Když je hezké počasí a dobrá viditelnost, je z vrcholu rozhled nejen po Lužických horách, ale dohlédnete i do Jizerek a Krkonoš a přes České a Saské Švýcarsko až po Krušné hory. Všem výstup na Klíč doporučuji.

Jaké místo se vám v okolí ještě líbí?
Nedaleko od Cvikova je náramně zajímavá památka, kterou byste neměli minout – a sice skalní hrad Sloup, který byl vybudován v pískovcové skále již ve třináctém století.

Autor: Jan Mikulička

Vítězové letošního patnáctého ročníku soutěže Fasáda převzali svá ocenění na slavnostním večeru 28. května 2015 ve Fóru Karlín v Praze, který se nesl v rockovém stylu, tedy pod názvem Fasáda ro©ku.

Do soutěže bylo letos přihlášeno celkem 190 objektů. Porota prováděla hodnocení přihlášených prací ve dvou postupných vyřazovacích kolech. Z prvního kola vzešly nominované stavby, vždy tři v každé kategorii, z nichž pak porota vybrala v závěrečném hodnocení vítěze.

Porota
Odborná porota byla složena z nezávislých architektů. Tvůrce letošní rok zastupovali: Ing. arch. Petr Dvořák, Ing. arch. Jiří Harant, Ing. arch. Jiří Hejda, Ing. arch. Martin Chválek, Ing. arch. Jiří Knesl, Ing. arch. Jaromír Kročák, Ing. arch. Aleš Krtička, Ing. arch. Josef Patrný a akad. arch. David Vávra.

Cena osobností
Další novinkou letošního ročníku bylo udělení společné Ceny osobností, tedy postav s významným postavením v různých sférách. Jejich zástupci letos byli: RNDr. Evžen Korec - generální ředitel EKOSPOL, prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc. - Fakulta architektury ČVUT Praha, Vangelis Zingopis - ředitel Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, P. Dr. Zbigniew Jan Czendlik - děkan Římskokatolické farnosti, děkanství Lanškroun, a Ing. Vít Kutnar - generální ředitel DEK a.s. Porota osobností udělila Cenu novostavbě Kaple sv. Jana Pavla II., Bukovany, přihlášené do kategorie Novostavba nebytového objektu.

Vítěz veřejného hlasování
Letos měla veřejnost opět možnost odevzdat svůj hlas „své“ stavbě prostřednictvím veřejného hlasování do 10. května. Nejvíce hlasů obdržela Dostavba firmy RAY Service, Staré Město, přihlášená do kategorie Novostavba nebytového objektu.

Vítěz kategorie Novostavba rodinného domu: Vila, Průhonice
Vítěz kategorie Novostavba bytového domu: Bytový dům, České Budějovice, ul. Fráni Šrámka
Vítěz kategorie Novostavba nebytového objektu: Budova Základní umělecké školy Karla Malicha, Holice
Vítěz kategorie Rekonstrukce historického objektu: Pivovar Cvikov
Cena podle hlasování veřejnosti: Dostavba firmy RAY Service, Staré Město
Vítěz kategorie Revitalizace, sanace, renovace: Rekonstrukce objektu bývalé kotelny v Železném Brodě na uměleckou kovárnu

www.fasadaroku.cz

Liberecký kraj. Mnoho novinek ohlašují regionální pivovary. K ochutnání se nabízí nová jedenáctka, pivo typu ale, osvěžující limonády i ležák z tanku.

Cvikovský Hvozd
Například cvikovský pivovar po desítce a dvanáctce obohatil svou nabídku také o jedenáctistupňový filtrovaný, nepasterovaný světlý ležák Hvozd. Je k mání v okolních hospodách a také přímo v pivovarské restauraci Sladovna. „Zatím zjišťujeme, jaký bude o pivo zájem, jak půjde na odbyt,“ řekl ředitel pivovaru Viktor Tkadlec. Jemná filtrace snižuje kvasničnou chuť tohoto piva; díky tomu, že Hvozd není pasterovaný, však zůstává zachována čerstvá a osvěžující chuť. „Někteří konzumenti dávají právě filtrovanému pivu přednost,“ vysvětlil ředitel. Zatím si jedenáctku na rozdíl od zbylých piv není možné koupit v PET lahvi domů. Nemusí tak tomu být ale napořád. „O plnění do plastových lahví uvažujeme, uvidíme, jaké budou na Hvozd ohlasy,“ podotkl Tkadlec.

Módní pivo typu Ale z Vratislavic
Pozoruhodnou novou položkou v sortimentu vratislavického pivovaru Konrad je dnes módní typ piva, řečený ejl (psáno ale - pozn. autora). Před pár týdny získal ocenění Regionální potravina Libereckého kraje 2015. „Je to svrchně kvašené, velmi hořké a silné pivo. Kombinací ječných a pšeničných sladů se získá šestnáctistupňová mladina. Po kvašení má Bizon sedm procent alkoholu. Výjimečnou hořkost mu dávají původní americké odrůdy chmele,“ říká Pavel Regner z vratislavického pivovaru. „Snažili jsme se vychutit pivo tak, aby bylo dobře pitelné a myslím, že se nám to povedlo.“

Na jedno pivo připadá jedna limonáda
Malorohozecký pivovar nabízí krom piva také osvěžující limonády Erko. „Za rok jich vyrobíme zhruba pět tisíc hektolitrů, zatímco piva asi čtrnáctkrát víc. Na deset vytočených piv připadá jedna limonáda,“ porovnal ředitel pivovaru František Jungmann. Limonáda červené barvy nese název Malina a navozuje vzpomínky na červenou limonádu let dávno minulých. Černá limonáda Cola evokuje příchuť populárního světového nápoje a stejně jako on obsahuje kofein; je vhodná i pro přípravu míchaných nápojů s vínem či destiláty. Limonáda Orange je podle pivovaru ideálním letním nápojem. Stejně jako Cola, ani ona neobsahuje umělá sladidla.

Poprvé v historii tankové pivo na slavnostech
Svijanský pivovar sice žádnou velkou novinku nechystá, ale přesto může něco zajímavého nabídnout – konkrétně těm, kteří zavítají 11. července na tradiční Slavnosti svijanského piva do Svijanského Újezdu. „Poprvé v historii zde budeme čepovat tankové pivo, konkrétně naši čtyři sta padesátku,“ upozornila mluvčí pivovaru Petra Winklerová. Pivo s názvem 450 se objevilo před rokem v rámci oslav čtyřstého padesátého výročí vaření piva ve Svijanech. Je to jakýsi mercedes mezi ostatními svijanskými pivy. Sice je, stejně jako ostatní svijanská piva, vařené tradičním postupem, ale na jeho výrobu se používá nejen voda z vlastních studní, ale také výhradně humnový slad z malých nezávislých českých a moravských sladoven.

Na jeho čepování má pivovar přísná kritéria, není proto k mání všude. „Čtyřistapadesátka se musí čepovat z plnoprůtokové pípy Nostalgie, nesmí se při tom používat klasický vzduchový kompresor, nebo oxid uhličitý. Pouze biogen, což je směs dusíku a cé o dvojky. Další podmínkou je, že se musí dávat do sklenic, které jsou k tomu určené,“ vypočítává sládek Petr Menšík.

Autor | Jan Mikulička, Miloslav Lubas

Popularita piv vařených malými pivovary na severu Čech stejně jako v celé republice raketově roste. Každý rok přibude na pivní mapě Česka několik malých místních pivovarů a minipivovarů. Konkurují tak stále úspěšněji velkým nadnárodním pivovarnickým koncernům, které dodávají na trh takzvané europivo, tedy chuťově sjednocené pivo, vařené ve velkém množství.

A zdá se, že Češi začínají vyhledávat pivo uvařené podle tradičních postupů. Potvrzuje to jednak to, že malé pivovary dodávají zákazníkům stále více piva a zakládají se i pivovary nové. A to i na severu Čech. Loni na podzim k nim přibyl i pivovar ve Cvikově na Českolipsku.

Ředitel cvikovského pivovar Viktor Tkadlec si vysvětluje tento vývoj především příznivějšími cenami na trhu, díky kterým se výroba piva vyplatí právě i středním a malým pivovarům. Důležitá je i chuťová pestrost místních piv a tradiční způsob jejich přípravy, míní.

„Zákazníci se vracejí k poctivému, tradičnímu pivu vyrobenému klasickou technologií. Malé pivovary, když vyrábějí pivo, tak je desítka je opravdu desítka, dvanáctka opravdu dvanáctka - od začátku do konce, tedy od vaření až po stáčení. Pokud lidi jsou ochotní dnes zaplatit za pivo nějakou přijatelnou cenu pro výrobce, tak je tady prostor pro klasickou regionální výrobu,“ říká ředitel pivovaru Cvikov Viktor Tkadlec.

Autor: David Hamr
http://www.rozhlas.cz/sever/informacezeseveru/_zprava/1536658

Znovuobnovenému pivovaru ve Cvikově se daří a brzy jeho produkty ochutnají i za hranicemi. Jeho piva nesou názvy kopců v Lužických horách.

CVIKOV | Až do hlavního města dosáhl věhlas pivovaru ve Cvikově, který přežil svou smrt. Půl století se opuštěný postupně měnil v ruinu, před rokem znovu ožil. A úspěšně, vaří pět druhů piv, která dodávají až do Prahy a místní pivovarská restaurace je mezi jedlíky vyhlášená. „Z hlediska fungování pivovaru a provozu restaurace hodnotíme uplynulý rok jako vydařený, byť na opravdové zhodnocení je to ještě krátká doba,“ říká ředitel pivovaru Viktor Tkadlec. Během roku rozšířili sortiment piv, teď mají ve Cvikově nastálo pět druhů: osmistupňového Skláře, desítku Luž, jedenáctku Hvozd a dvanáctku Klíč. „Zařadili jsme také polotmavou třináctku, kterou jsme původně vařili poprvé na Velikonoce jako sváteční. Ohlas mezi lidmi byl ale tak velký, že už ji máme ve stálé nabídce,“ prozradil Tkadlec.

Chuť lidí se mění podle ročního období
O které pivo je největší zájem? „Spotřeba piva je sezonní záležitost. V létě se hodně pijí lehčí piva; letos, kdy bylo opravdu horko, šla na odbyt zejména osmička a desítka. S příchodem chladnějších dnů se spotřeba přesouvá k silnějším pivům - jedenáctce a dvanáctce. A právě dvanáctka je naším nejvíc prodávaným pivem,“ řekl Tkadlec.

Tkadlec se již nějaký čas netají ambicí nabízet pivo na druhé straně Lužických hor v sousedním Německu. „K tomu, abychom mohli nabízet piva v Německu, musíme zřídit celní sklad a je zdlouhavé získat potřebná povolení a vyhovět všem administrativním požadavkům. Trvalo to déle, než jsme čekali. Ale už je hotovo a my budeme moci před Vánoci zahájit prodej. Budeme prodávat sudové pivo přímo do hospod,“ plánuje ředitel.

Oblibu mezi strávníky si získala pivovarská restaurace Sladovna. „Funguje dobře, v okolí už se vytvořil okruh stálých hostů,“ míní Tkadlec. Podle něj hospodě v létě pomohlo i to, že Cvikov leží v oblasti plné rekreačních chalup, lidé sem jezdí na dovolenou.
„Na konci jara jsme pak otevřeli další prostor v bývalé stodole, kde bývali ustájení pivovarští koně. Tam je takové letní posezení s grilem,“ upřesnil Tkadlec.

Řadě návštěvníků se po posezení u piva už nikam nechce. Pro takové tu chtějí zřídit ubytování. „Je po něm poptávka,“ potvrdil Tkadlec. „Chystáme se jej proto vybudovat v horním patře a v podkroví nad restaurací Sladovna. Rádi bychom začali během zimy.“
Do budoucna by se měl dočkat úpravy i doposud vcelku nevábně vyhlížející prostor kolem pivovarského rybníka. „Už jsme zahájili terénní úpravy, zbourala se novodobá budova, která během doby, co pivovar nefungoval a krom jiného se tu pěstovaly žampiony, sloužila právě jako balírna žampionů. Vzniklo tam prostranství. Zatím ten prostor moc nevyužíváme. Rozhodně bychom rádi vyčistili rybník a nějak celkově zkulturnili jeho okolí,“ naznačil Tkadlec.

I místní lidé si nová cvikovská piva oblíbili.
„Pomalu se mezi místní propracováváme. Těší nás taky zájem z Prahy, odkud se nám řada hospodských ozvala s tím, že by naše pivo rádi vyzkoušeli. A už se tam pije. Většina piva se vypije v blízkém okolí. Ve Cvikově čepujeme pivo v restauraci Sladovna a dalších šesti hospodách. Celkem jej mají ve zhruba osmdesáti restauracích,“ raduje se Tkadlec. V dalších letech budou ve Cvikově produkovat stále víc a víc piva. „V první fázi chceme dosáhnout výstavu deseti tisíc hektolitrů. K tomu se dostaneme během příštího roku. Hodláme ale výstav dál zvyšovat tak, abychom se dostali na hodnoty za zlatých časů ve 30. letech minulého století. Tehdy tu vařili pětadvacet tisíc hektolitrů ročně,“ uzavřel Tkadlec.

***
OSLAVY V PIVOVARU Narozeninovou oslavu připravili v pivovaru na sobotu 28. listopadu. Oslavy odstartují adventní trhy již v 10 hodin, další program zahájí ve 12.45 naražení prvního sudu světlého za studena chmeleného ležáku Výroční 14°. O hudební doprovod se postarají například Tornado Lue, Atmo Music, Illusions nebo Superhero Killers, k vidění bude také tanec či kouzla. Večer vyvrcholí ohňostrojem.

Foto autor| FOTO OTA BARTOVSKÝ
Foto popis| „Už o Vánocích ochutnají na druhé straně Lužických hor v Sasku naše cvikovské pivo,“ raduje se majitel pivovaru Viktor Tkadlec (na snímku). Pivovar se chystá na oslavy prvního výročí znovuoživení výroby.

Autor: Jan Mikulička

Cvikov – Vloni 30. listopadu po rekonstrukci pivovaru slavnostně narazili první sud světlého ležáku Klíč. Od té doby se v Pivovaru Cvikov, jediném fungujícím pivovaru na Českolipsku, leccos změnilo.
Třeba sortiment piv obohatila jedenáctka Hvozd a polotmavý ležák Sváteční 13°. Byla také dokončena fasáda restaurace, pivovar otevřel opravenou stodolu, v areálu se konala celá řada kulturních akcí, restaurace Sladovna už obsloužila stovky hostů a v její kuchyni už vařil a servíroval i kuchař s michellinskou hvězdou Roman Paulus.

To je víc než dost důvodů na to, aby první narozeniny byly velkou oslavou. „Roční bilancování připravujeme na sobotu 28. listopadu. Oslavy odstartují adventní trhy již v 10 hodin, další program zahájí ve 12.45 naražení prvního sudu světlého za studena chmeleného ležáku Výroční 14°. O hudební doprovod se postarají například Tornado Lue, Atmo Music, Illusions nebo Superhero Killers. Večer se rozloučíme ohňostrojem,“ popsal pro Deník ředitel Pivovaru Cvikov Viktor Tkadlec.

Na adventním trhu bude k dostání také pivní domácí mýdlo. Vyrábí ho Radka Ondrušková z Provodína. Desítku Luž vaří společně s medem nebo rakytníkem a dalšími přírodními přísadami. Restaurant U Fořta z Hřenska zase do Cvikova přiveze výborné domácí pečivo, pivní lupínky nebo utopence nakládané ve cvikovském pivu.

Sobota 28.11.
Kde: areál Pivovaru Cvikov od 10 hodin – adventní trhy s řadou specialit 12.45 – narážení prvního sudu Výroční Čtrnáctky Vystoupí kapely: Tornado Lue, Atmo Music, Illusions nebo Superhero Killers Závěr: ohňostroj

Rozhovor s Viktorem Tkadlecem, ředitelem Pivovaru Cvikov. Pivovar oslaví příští sobotu své první narozeniny

Cvikov – I chmurný listopad dokáže přinášet hodně radosti. Před dvěma lety, sedmého listopadu 2013, přinesl Českolipský deník jako první zprávu, že se ve Cvikově rozběhla rekonstrukce průmyslového areálu někdejšího pivovaru a že by se tu do roka měla vařit piva pojmenovaná po nejvýznamnějších vrcholech Lužických hor. O rok později, 30. listopadu 2014, se pivovar ve Cvikově slavnostně otevřel a příští týden v sobotu oslaví ve velkém stylu 1. narozeniny. Jak vypadal první rok Pivovaru Cvikov? Jak velký byl na Českolipsku hlad (nebo spíše žízeň) po opravdovém regionálním pivu? Ptali jsme se na to ředitele Pivovaru Cvikov Viktora Tkadlece.

Pane řediteli, pijete v práci pivo? Máte to v popisu práce?
Součástí postupu ve výrobě je degustace. V průběhu zrání i ve výrobě je potřeba pivo ochutnávat. Pravidelně ho ochutnáváme i natočené v naší restauraci. Takže když jsem v práci, tak pivo opravdu každý den ochutnám, ale nepředstavujte si, že ho piju velké množství. Jedná se o degustaci.

Jaký byl první rok cvikovského pivovaru? Byl zájem o regionální pivo takový, jaký jste si představovali, nebo jste čekali větší?
V podstatě jsme spokojení. Objem výroby se pohybuje v číslech, jaká jsme plánovali, jak jsme odhadovali, že by náš první rok mohl vypadat. Je tu ale i prostor pro další růst, který plánujeme na další roky.

V průběhu roku jsem četl článek, který se zabýval současným boomem minipivovarů v Česku a v tom článku byl Pivovar Cvikov uváděn jako příklad minipivovaru, který by mohl objemem výroby velmi brzy postoupit do vyšší kategorie. Opravdu je to něco, o co usilujete?
Minipivovar je v českém prostředí definován objemem výstavu do deseti tisíc hektolitrů uvařeného piva za rok. Nyní tedy patříme do kategorie minipivovarů, nicméně kapacita a naše plány směřují k tomu dostat se během dalších let přes tuto hranici. Ostatně odpovídá tomu i dispozice areálu. Pivovar byl stavěný jako lokální průmyslový pivovar, v jeho zlatých časech v období první republiky se zde vařilo okolo pětadvaceti hektolitrů piva ročně.

Na webu pivovaru jsem se díval na přehled restaurací, které točí cvikovské pivo. A překvapila mě jedna věc: že třeba v Praze si člověk může najít vaše pivo v asi deseti restauracích, možná i o něco více, ale v mnohem bližším Liberci točí cvikovské pivo jen dvě hospody. Liberec vás neláká?
Liberec je pro nás určitě zajímavý. Zastoupení naším pivem tam zvyšujeme, dnes už tam cvikovské pivo točí ve čtyřech nebo pěti hospodách, včetně širšího okolí Liberce. Co se týká Prahy, tak Praha je specifický trh pro všechny minipivovary, je to velký trh s vysokou koncentrací hospod a je to trh, který se nebojí změn a testování nových druhů piva. Je to i trh, na kterém se uplatní různá piva speciální a jiné pivní speciality, což ale není náš případ. Tím, jak se cvikovské pivo dostalo do povědomí veřejnosti, tak po něm vznikla poptávka i v Praze, na kterou jsme reagovali a rádi tam prezentujeme a prodáváme pivo. Stále ale platí, že Praha je pro nás takovým příjemným zpestřením prodeje, primárně nejdůležitějším je nadále lokální trh. Cvikovské pivo se čepuje zhruba ve stovce restaurací a hlavní objem zůstává v regionu, jak se říkávalo „okolo komína“.

Cvikovské pivo prodáváte v sudech a v pet lahvích. Nic se nezměnilo na tom, že ve skleněných lahvích ho prodávat alespoň zatím nechcete?
Na tom se zatím nic nezměnilo, s výjimkou toho, že vyrábíme limitované edice ve skleněných lahvích. V prosinci budeme ve skle prodávat například edici šesti našich různých piv, tedy kompletního sortimentu od osmičky až po světlý speciál Výroční 14°, který máme připravený na první narozeniny pivovaru. Ale to se skutečně bavíme o limitovaných edicích, které primárně prodáváme především přímo v pivovaru nebo v naší restauraci Sladovna. Prodej v klasických skleněných vratných obalech zatím nechystáme. Jednak z důvodu vysokých investičních nákladů, ale je to dané i charakterem piva. Vyrábíme převážně nefiltrované pivo, nepasterizované, a tím je do určité míry omezená jeho trvanlivost. Proto ani nechceme pivo distribuovat přes obchodní řetězce, protože v tom okamžiku už nemůžeme garantovat, že si pivo během distribučního procesu zachová svoji vysokou kvalitu. Nyní dodáváme většinu naší produkce v sudech s tím, že sami zajišťujeme jejich rozvoz přímo do hospod a restaurací. Takže víme, že je čerstvé, kdy jsme ho dodali, jak dlouho tam je a kdy se asi vypije. Díky tomu jsme schopní dohlédnout na jeho kvalitu tak, aby se prodávalo v co nejlepším stavu.

Říká se, že nejlepší pro pivovary bývá léto, kdy se hodně pije. Měli jste ve Cvikově také nabité léto?
Je to obecný trend. V létě se pije víc a je i rozdíl v sortimentu. V létě se pijí více lehčí piva, v našem případě osmička a desítka. Letošní léto bylo extrémně teplé, takže tato piva se opravdu prodávala dobře. V zimě si zase zákazníci žádají silnější piva, dvanáctku i polotmavou třináctku.

Třináctku už máte nastálo? Já myslel, že jste ji dělali jen příležitostně jako sváteční.
Začínali jsme se třemi světlými pivy, vyráběnými klasickou technologií spodního kvašení. Šlo o osmistupňového Skláře, desítku Luž a dvanáctku Klíč. V průběhu roku jsme sortiment doplnili o světlou jedenáctku Hvozd v reakci na požadavky našich zákazníků. Hvozd jako jediné pivo vyrábíme filtrované. A do sortimentu jsme také nastálo zařadili polotmavou třináctku, která byla poprvé uvařena na Velikonoce jako sváteční pivo a dnes ji už máme ve stálé nabídce. Je oblíbená i u zákazníků z Německa, kteří tato tmavší piva vyhledávají.

Viktor Tkadlec
ředitel Pivovaru Cvikov | je mu 47 let | absolvent Vysoké školy chemicko–technologické, Katedry kvasné chemie a biotechnologie, má více než dvacetiletou praxi v pivovarech doma i v zahraničí | na VŠCHT studoval společně s majitelem cvikovského pivovaru Jiřím Jakoubkem, jejich setkání před třemi lety vyústilo v projekt na obnovu pivovaru, který se podařilo velmi rychle zrealizovat

Autor | Michael Polák
Region| Severní Čechy

Mžany, Cvikov – Druhé nejlepší světlé výčepní pivo v Česku je desetistupňová Luž z Pivovaru Cvikov. Rozhodla o tom nejznámější domácí pivní soutěž, anketa Pivo roku, kterou už po pětadvacáté uspořádalo Sdružení přátel piva.

Cvikovskou Luž v kategorii světlých výčepních piv porazila jen Koutská desítka z Pivovaru Kout na Šumavě, na třetím místě skončila Únětická desítka z Pivovaru Únětice.
„Velmi děkujeme za ocenění pro naše pivo,“ vzkázalo vedení cvikovského pivovaru na svém profilu na facebooku.

Anketa Sdružení přátel piva o nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti roku je nejstarší novodobou soutěží na českém pivním trhu (s tradicí již od roku 1990). Systém, kterým „přátelé piva“ dojdou ke svým výsledkům je dvoukolový a zcela originální, neboť spojuje oba prvky většiny soutěží, tedy anketní a degustační část. Vítězná piva se tak vyznačují kombinací oblíbenosti a kvality.

Dopřát si druhou nejlepší desítku v Česku ve velkém si budou moci fanouškové cvikovského piva už tuto sobotu 28. listopadu, kdy Pivovar Cvikov velkou celodenní akcí oslaví první narozeniny. Kromě pěti už zavedených piv představí cvikovský pivovar v sobotu také novinku, své šesté pivo, speciální Výroční čtrnáctku.

Region| Severní Čechy

Cvikovský pivovar vyrábí už šest piv, posledním je hutný, za studena chmelený ležák.

Už šest různých piv si mohou milovníci chmelového moku dopřát z produkce jediného pivovaru na Českolipsku, Pivovaru Cvikov. Sortiment v sobotu po poledni slavnostně zkompletovala Výroční Čtrnáctka. V pivovaru ji uvařili speciálně pro celodenní oslavu prvních narozenin pivovaru.

„Spousta lidí nás na začátku varovalo, že se pokoušíme o nemožné. Že pivní trh je už rozdělený nebo že lidé v regionu jsou zvyklí pít zavedené značky. Po roce myslím můžeme říct, a je to i díky vám a díky tomuto regionu, že pivo ze Cvikova má své místo na trhu. Za rok jsme získali velmi slušnou pozici," shrnul na začátku oslav majitel cvikovského pivovaru a investor rekonstrukce celého pivovarského areálu ve Cvikově Jiří Jakoubek.

Zalitoval trochu také, že se před rokem nepodařilo otevření pivovaru stihnout dříve než na konci listopadu. „Asi by bylo lepší pořádat oslavu narozenin v květnu nebo uprostřed léta. Když jsme ale pivovar budovali, od začátku jsme ke všemu přistupovali velmi poctivě. A tak když se pivovar narodil v listopadu, musíme mít narozeninovou oslavu také v listopadu," dodal Jakoubek.

Pivovar při prvních narozeninách ocenil a vyzdvihl také starosta Cvikova Jaroslav Švehla. „Je vidět, že se tu za rok udělal zase kus práce. Ale to nejdůležitější je, že cvikovské pivo vešlo do povědomí veřejnosti. Když jedu do okolních měst a obcí, tak všude vidím nápisy „Zde točíme cvikovské pivo". A jak mi bylo řečeno, tak dnes se už dodává do stovky restaurací, což je za jeden rok úctyhodné číslo," vysekl poklonu starosta a pochválil, že pivovar kromě produkce piva také pořádá kulturní akce, které obohatily kulturní život ve Cvikově.

Speciální narozeninové pivo Výroční Čtrnáctka je za studena chmeleným ležákem. „Studené chmelení nepatří mezi tradiční českou technologii, ale abychom zůstali v Čechách, tak chmelení probíhalo pouze z českých chmelů. Použili jsme ale méně tradiční český chmel, Kazbek," vysvětlil Miloš Hrabák, sládek Pivovaru Cvikov. „Ve vůni tohoto piva můžete očekávat slabě chmelovou, slaboulince citrusovou vůni, která je charakteristická právě pro chmel Kazbek. A pokud jde o chuť, tak jsme se snažili, aby pivo mělo velké plné tělo, takže ve vůni byste měli cítit především chmel a v chuti především slad."

Na sobotní oslavu dorazily i navzdory sněžení stovky lidí.
Autor | Michael Polák

Zdroj: http://www.denik.cz/liberecky-kraj/ve-cvikove-narazili-k-vyroci-pivovaru-silnou-ctrnactku-20151130-x35b.html

Objekt bývalého pivovaru ve Cvikově dělal do roku 2013 místnímu úřadu pouze starosti. Zhoršující se stav objektu tehdejší majitel neřešil a jediným východiskem se zdálo vydání demoličního výměru. Naštěstí se v tomto roce objevil zachránce. Novoborský podnikatel Jiří Jakoubek budovy zakoupil s cílem obnovit zde výrobu piva a vrátit Pivovaru Cvikov věhlas, kterého si užíval v období první republiky. Po dvou letech intenzivní práce a velkých investic z vlastních zdrojů, nikoliv z dotací, získala velká část areálu původní podobu. Tím ale plány na revitalizaci prostoru neskončily.

Areál bývalého měšťanského pivovaru ve Cvikově se nachází ve východní části města při hlavní silnici mezi Libercem a Novým Borem, která ho lemuje z jihu. Na severu a severovýchodě areálu jsou dva rybníky s názvy První a Druhý, za nimiž stoupají přiléhající lesní plochy k Zelenému vrchu, na jehož úpatí se nacházejí pískovcové věže. Areál je na strany k urbanizovanému prostředí lemován plnou ohradní zdí, směrem do krajiny pak transparentním pletivovým plotem. Dnešní hmotový stav objektů odpovídá situaci ve dvacátých letech minulého století.

Bohatá tradice
Počátky vaření piva ve Cvikově sahají až do roku 1560, kdy bylo 72 cvikovským měšťanům od pozemkové vrchnosti oficiálně uděleno privilegium k vaření pšeničného piva a výrobě sladu. První dostupné archivní plánové podklady o výstavbě pivovaru na pozemku pod Zeleným vrchem, kde stojí pivovar doposud, jsou datované rokem 1866. Až do období první republiky byly provoz i budovy mnohokrát rozšiřovány. V roce 1911 prošly zásadní přestavbou varna a prostor šrotovny, přibyl také jeden z komínů, které jsou dnes v areálu celkem tři.

Na přelomu let 1934/1935 získal pivovar nový zdroj vody ze studny na úrovni třetího rybníku v kopci nad pivovarem. Dnes je ale tento zdroj mimo areál pivovaru. Protože kvalita vody je zásadní pro kvalitu piva, rozhodl se investor realizovat novou studnu s vrtem hlubokým přes 60 metrů na pozemku patřícímu k pivovaru. Pivovar tak získal vysoce kvalitní zdroj vody čerpající zpod křídových a pískovcových geologických vrstev.

V roce 1948 byl pivovar znárodněn a začleněn do podniku Severočeské pivovary. Politika centralizace výroby do velkých měst se nevyhnula ani pivovaru ve Cvikově, který byl v lednu 1968 uzavřen. Tuto smutnou chvíli dodnes připomíná nápis na jedné z vnitřních stěn schodiště „Vůl Vojta zavřel pivovar 1. 1. 1968“. Následně areál pivovaru přešel pod správu státního statku, kterému sloužil k hospodářské činnosti jako sklady zeleniny, brambor, ovoce nebo řepy. Později zde byl také autoservis, diskotéka, bazar nábytku i pěstírna žampionů. Volné prostranství zaplnily novodobé stavby a přístřešky, které sloužily jako garáže nákladních automobilů, servis nebo sklady.

Zmizela technologie
Během půlstoletí vystřídal areál několik majitelů. Již v devadesátých letech to vypadalo, že by opět mohl začít sloužit svému původnímu účelu. Tehdejší majitel však plány na obnovu výroby piva rychle opustil. Z pivovaru bohužel pak zmizela i původní technologie - měděná varna a ostatní kovová zařízení skončila v místní sběrně. Ušetřeny zůstaly pouze části, které byly pevně spojeny se stavbou, a jejich odstranění by výrazně narušilo statiku budov. To zachránilo například litinové podpůrné sloupy kleneb ve sladovně, které jsou po ošetření pískováním dominantní součástí interiéru restaurace Sladovna.

Návrat ke kořenům
V roce 2013 chátrající areál zakoupil Jiří Jakoubek, majitel novoborské firmy Jakub, který se společně s Viktorem Tkadlecem pustil s velkým nasazením do revitalizace celého areálu s cílem obnovit pivovarskou výrobu s doprovodnými provozy. V září 2013 vypsali soutěž na komplexní návrh a projekt rekonstrukce areálu. Soutěž vyhrála pražská architektonická kancelář architekti ADIKON, která pod vedením arch. Michala Šmolíka zahájila práce na projektových a průzkumných pracích.

Součástí zadání bylo realizovat rekonstrukci s respektem k historické podobě budov. Základním motivem bylo navrátit budovám podobu z druhého desetiletí 20. století, kdy byl hmotový a architektonický vývoj areálu v podstatě ukončen. Proto se architekti nejdříve vydali do archivů a oslovili sběratele pohlednic a dobových fotografí, aby získali co nejvíce autentických podkladů. Spojili se také s Miroslavem Kolkou z Národního památkového ústavu v Liberci a rovněž s nadšenci z Pivovarského muzea, především s Milanem Starcem, kteří měli možnost provést průzkum a zdokumentovat veškeré prostory pivovaru před zahájením rekonstrukčních prací i v průběhu odkrývání některých konstrukcí. Podařilo se získat řadu zajímavých podkladů a snímků, i když v samotném pivovaru se téměř žádné upomínky na jeho historii nedochovaly.

Při rekonstrukci a odstraňování ploch omítek v některých prostorech pak bylo možné dobře dokladovat dřívější stavební etapy a úpravy stavebních dozdívek, dodatečně vkládaných prvcích, napojení konstrukcí a úpravách povrchů.

Zpracování návrhu i projektové dokumentace ve všech stupních ještě předcházelo podrobné geodetické a stavební zaměření budov a pozemků se zdokumentováním hodnotných architektonických a řemeslných prvků. Přípravné práce byly dokončeny v závěru roku 2013 a následovaly intenzivní konzultace s investorem, na jejichž základě byl do února 2014 zpracován generel areálu se zhodnocením potenciálu jednotlivých budov a prostor a dokončena studie revitalizace celého areálu. Do června 2014 pak byly zpracovány veškeré stavební a technologické projekty úprav, jež se s ohledem na požadovaný termín zprovoznění výrobní části průběžně konzultovaly s dotčenými organizacemi státní správy tak, aby bylo možné vydat stavební povolení v co možná nejkratším termínu.

Pro realizaci stavebních prací byla vybrána frma Foukal s.r.o., která postupovala operativně s ohledem na množství zjišťovaných skutečností při odkrývání konstrukcí i změny v technologickém vybavení výroby a jeho dodacích lhůtách. V srpnu 2014 byly instalovány věžice na zrekonstruované střeše hlavního schodiště a do jejich cibulí uloženy dobové dokumenty a doklady o současné etapě vývoje pivovaru. Zkušební provoz pivovarské výroby včetně skladů a expedice byl povolen na podzim 2014, rovněž byla dokončena pivovarská restaurace v prostoru bývalé sladovny.

A přece se točí
Pro obnovení výroby piva bylo nejdříve potřeba původní prostory pivovaru vybavit novou technologií. Jako první se do pivovaru vrátila varna, která se materiálovým provedením a tvaroslovím blíží té původní. Investor ji v prosinci 2013 přivezl z čerstvě zavřeného bavorského rodinného pivovaru Karl Ege, který prodával své pivo pod názvem Wiesensteiger. Tato dvounádobová měděná varna (rmuto-mladinová pánev a scezovací káď) o kapacitě 50 hl prošla celkovou repasí a bude v pivovaru sloužit ještě mnoho let. Bezprostředně po slavnostním otevření požehnal u varny zdar celému pivovaru biskup litoměřický Mons. Jan Baxant.

Při rekonstrukci byly pečlivě opraveny či repasovány všechny hodnotné architektonické a řemeslné prvky, byly doplněny citlivě volenými materiály, povrchy a soudobými výrobky. Vytvářejí tak harmonický celek, jenž dokáže zprostředkovat atmosféru tradičního pivovarského provozu návštěvníkům, kteří zde mají možnost si ho s odborným výkladem prohlédnout. Srdcem provozu i návštěvnických prohlídek je věž varny s rozměrnými, do půlkruhu zaklenutými okny s ocelovými výplněmi a dále soustava sklepů zaklenutých kamennými valenými klenbami.

Po roce provozu nabízí pivovar ve stálé nabídce pět druhů spodně kvašených nepasterovaných piv: osmičku Sklář, desítku Luž, jedenáctku Hvozd, dvanáctku Klíč a Sváteční 13°. K příležitosti ročního výročí od obnovení provozu pivovaru bylo připraveno speciální světlé pivo Výroční 14°. Cvikovské pivo se čepuje zhruba ve stovce restaurací. Hlavní objem zůstává v regionu. Největší koncentrace odběratelů je, jak se říkávalo „okolo komína“, ale oblibu si získalo i u pražských konzumentů. V listopadu 2015 získala desítka Luž ocenění (2. místo) v uznávané soutěži pořádané Sdružením přátel piva.

Plány pokračují
Objekt bývalé sladovny, třípodlažní budova zastřešená sedlovou střechou, uzavírá dvůr ze severu. V přízemí je rozměrné plato s přístupem rampou pro osoby se ztíženou schopností pohybu, které v létě slouží k posezení a z něhož se vstupuje do restaurace. V přízemním prostoru bývalé sladovny je útulná pivovarská restaurace doplněná moderním gastro provozem. V budoucnu se sklepní prostor přemění na pivnici s okny a výstupy na sever k rybníku. Již brzy se začne měnit i patro a podkroví nad restaurací, kde budou ubytovací kapacity. Podkrovní pokoje budou osvětleny řadou nových pultových vikýřů, pokoje spodního ubytovacího patra budou mít okna v původních kamenných ostěních.

Západní část dvora navazující na restauraci Sladovna se po demolici novodobých garáží vrátila do stavu před druhou světovou válkou. Dvůr je zčásti koncipován jako plocha pro parkování vozidel hostů, z větší části pak pro pobyt návštěvníků areálu. Očištěna byla původní kamenná čedičová dlažba dvora a prostor byl doplněn o nízkou i stromovou zeleň. Velká rozloha dvora je výhodou při pořádání kulturních a společenských akcí, kdy do areálu přichází tisícovky návštěvníků.

Na této straně je také objekt bývalé stodoly, který prošel nejnutnějšími opravami v létě 2015. Využívá se pro letní posezení nebo jako zázemí při akcích, které se v areálu pivovaru konají. Je zde pivní bar, gril i hygienické zázemí. Hlavní prostor objektu je způsobilý posloužit jako pódium, jeviště, promítací sál, letní pivnice či výstavní prostor. V plánech je i využití volného krovu pro expozici sklářských výrobků či objektů sklářských výtvarníků.

S ohledem na to, že nebyla zachována historická barevnost, nepouštěli se architekti záměrně do nové nedoložené interpretace historického vzhledu jednotlivých objektů a zvolili neutrální základ pro zvýraznění skutečného hmotového řešení a architektonického členění fasád - tedy velkorysých a také bohatě členěných okenních otvorů zejména pivovarské věže a schodiště, zajímavých tvarů střech s pálenou krytinou, fligránské skladby oken hvozdu i syrového řešení sýpky s očištěnými kamennými ostěními oken. Citlivým sjednocením je vytvořeno pozadí pro podstatné složky působení architektury komplexu - tedy kontrastu vertikality centrální části (věží varny, hvozdu a komínů) s rozměrnými cihlovými horizontálami střech sýpky a uličního křídla. Tento neutrální základ pak umožnil více vyniknout citlivě navrženým tvarovým a materiálovým intervencím, které však tvoří významově velmi podstatnou složku, neboť signalizují nový život komplexu. Jsou to části objektů, jež mění využití a je žádoucí na ně upozornit - jde zejména o vstupy do restaurační části v bývalé sladovně a řešení volnočasového prostoru v budově bývalé stodoly.

Nová fasáda je nyní dokončena na výrobní budově i na restauraci Sladovna. Použitá fasádní barva je na bázi vápna a natíraná štětkou tak, aby sama o sobě zachovala jistou nedokonalost povrchů a proměnlivou intenzitu struktury a odstínu, která se projevuje ztmavnutím při dešti, změně vlhkosti vzduchu, blízkostí s terénem apod. Tuto nedokonalost architekti i investor považují za velmi cennou. Řada starých domů a památek o ni příliš dokonalými povrchovými úpravami přišly a ztratily tak značnou část své autenticity. Tento přístup se setkal s velmi pozitivními ohlasy u odborné veřejnosti včetně pracovníků památkové péče a stavba získala v roce 2015 titul Fasáda roku v kategorii rekonstrukce historických objektů.

Neutuchající entuziasmus
V části uličního křídla ve vazbě na hlavní vstup a vjezd do pivovarského dvora je navržena firemní prodejna, která by měla sloužit nejen k prodeji vlastního piva, ale i doplňkového sortimentu, jako je například nápojové sklo, upomínkové předměty a oblečení, balené chuťovky či sklářské artefakty. Prodejna bude otevřena rozměrnými skleněnými výlohami jak do dvora, tak k hlavní silnici - opticky tak bude tvořit přirozený spojovací prvek mezi nástupní Pivovarskou ulicí a vnitřním světem pivovarského areálu.

Plánováno je také zapojení rybníků do prostorového celku pivovaru. Větší z rybníků, První, který přiléhá k severnímu průčelí bývalé sladovny, bude v budoucnosti sloužit pro rekreační využití. Po jeho vyčištění je plánována údržba stávající zeleně na březích a její doplnění. V jeho jihozápadní části je navrženo rozměrné dřevěné molo, vytvářející víceúčelové plato. Jeho protějškem je stupňovité hlediště zapuštěné do plochy pivovarského dvora. Bude tak zde možné pořádat různá vystoupení nebo molo využít jako kotviště pramic či plochu pro vstup do vody při koupání. Další z rybníků, Druhý, bude vyčištěn a s ohledem na svoji velikost ponechán jako krajinný prvek uprostřed smíšeného dubovo-borového háje.

Během dvou let od koupě prošla ruina pivovaru radikální pozitivní změnou a cvikovská piva se opět zařadila mezi kvalitní, tradičně vyráběné produkty regionu. Cesta ke komplexně obnovenému areálu bude ještě náročná, nicméně zásluhou investora pivovar nejenže vyrábí, ale intenzivně se zapojil do společenského života.

**

KONVERZE VERSUS REKONSTRUKCE V České republice se používají pro přestavbu industriálních objektů pro využití k novým účelům dva termíny. „Brněnská“ škola vycházející z překladů francouzské odborné literatury používá termín rekonverze, „pražská“ škola vycházející z anglických podkladů pro tutéž činnost používá termín konverze. Já jsem zastánce termínu konverze. Myslím, že konvertovaný žid může být třeba křesťan nebo muslim, ale rekonvertovaný žid je zase žid. V případě cvikovského pivovaru s velkou chutí použiji termín rekonverze. Z pivovaru, kde byl ukončen provoz v lednu 1968, se postupně staly objekty pro hospodářskou zemědělskou činnost, sloužící jako sklady zeleniny, brambor, ovoce nebo řepy. Později zde byl také autoservis, diskotéka, bazar nábytku i pěstírna žampionů. Volné prostranství zaplnily novodobé stavby a přístřešky, které sloužily jako garáže nákladních automobilů, servis nebo další sklady. V roce 2013 chátrající areál zakoupil Jiří Jakoubek, majitel novoborské frmy Jakub, který se společně s Viktorem Tkadlecem pustil s velkým nasazením do revitalizace celého areálu s cílem obnovit pivovarskou výrobu s doprovodnými provozy. Tento způsob revitalizace industriálního objektu bývalého pivovaru je rozhodně absolutně nejvhodnějším a poprávu může být nazýván rekonverzí - a to v Praze i v Brně.
Ing. Svatopluk Zídek, Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI

Veronika Kubíčková, moderátorka
Česko zažívá boom minipivovarů. V zemi je jich už přes 300 a průměrně se otevře jeden nový do týdne. Severočeský region je podle Svazu minipivovarů specifický. Místo novostaveb se tu zašlé pivovarské areály obnovují. Třeba v České Kamenici nebo ve Cvikově.

Ondřej Kůs, redaktor
Meštanský pivovar ve Cvikově. Postaven byl v druhé půlce 19. století, před třemi lety byl na zbourání.

Viktor Tkadlec, ředitel, Pivovar Cvikov
Asi by netrvalo dlouho a obec by byla nucená vydat demoliční výměr.

Ondřej Kůs, redaktor
V jeho obnovu věřil málokdo. Z pivovarské technologie tu nezbylo nic. Poslední várka piv se ve Cvikově uvařila na podzim roku 1967. Pak se z pivovaru stal na dvacet let zemědělský sklad. A trvalo dalších 17 let, než našel své původní využití. Dnešní majitel mu vrátil historickou podobu. 50 let starou měděnou varnu sem přivezl až z Bavorska.

Viktor Tkadlec, ředitel, Pivovar Cvikov
Varnu, vířivou káď a šrotovník jsme repasovali. Část technologie jako chlazení, filtraci a stáčení jsme nakoupili novou.

Ondrej Kůs, redaktor
Podobnou historii má za sebou i pivovar v České Kamenici. Nechal ho vybudovat hrabě Kinský, také z něj se ale v 50. letech stalo skladište. Pivo se sem vrátilo po 65 letech až s příchodem nového majitele. Ten sem chtěl původně jen přestěhovat svou palírnu.

Jan Kotouč, spolumajitel, Pivovar Česká Kamenice
Bylo škoda nevyužít tenhle prostor i kromě pálení pro výrobu piva.

Ondřej Kůs, redaktor
Obnovou prošel i památkově chráněný bývalý pivovar v Děčíně. Jeho přestavby na obchodní centrum si místní historici cenní.

Petr Joza, historik
To obchodní centrum, vlastně ta betonová část nová je postavena na nádvoří toho pivovaru. To znamená, že historické objekty byly zachovány, slouží a kdyby jednoho dne si někdo vzpomněl, tak může opět to obchodní centrum vybourat a zůstane vám zase ten historický památkový pivovar, tak jak původně byl.

Ondřej Kůs, redaktor
Před třemi roky v Česku fungovalo 150 minipivovarů. Dnes už je to dvakrát tolik. Jejich rozmach umožnily levnější technologie, rostoucí počet pivních speciálů je i reakcí na globalizovaný trh. Vetší pivovary je za konkurenci zatím nepovažují.

Jan Kočka, viceprezident, Českomoravský svaz minipivovarů
Je to s celkovou změnou chování uživatele. Dřív jsme měli k snídani chleba se salámem, dneska si lidi dávaj müsli.

Michal Rouč, ředitel pivovaru Velké Brezno
Je to prostě jenom díra v poptávce, díra na trhu, kterou ty minipivovary vyplňují, a já si myslím, že to může fungovat krásně vedle sebe.

Ondřej Kůs, redaktor
Současný počet je ale jen zlomkem množství pivovarů, které v Čechách stávaly před 200 lety.

Petr Joza, historik
Nebyla tak rozvinutá doprava, takže musely být vždycky v místě tam, kde se to pivo spotřebovalo, to znamená na malém panství, respektive ve vesnici, která měla třeba daleko do centra panství, musel být samostatný pivovar.

Ondřej Kůs, redaktor
Po konci feudálního omezení distribuce piva v roce 1869 nastal mezi pivovary konkurenční boj. Jejich počet pak šel rychle dolu.

Petr Joza, historik
Jak se zjednodušovala doprava a také jak se zlepšovala technologie v pivovarnictví, tak ten počet pivovarů klesal, tak jak tyhle ty malé vesnické pivovárky postupně zanikaly.

Ondřej Kůs, redaktor
Zavírání menších okresních pivovarů pokračovalo po komunistickém převratu s jejich znárodněním. Třeba ve Šluknově se pivo vařilo do roku 1977. Dnes z pivovaru zbyla pouze sladovna.

Michal Bušek, Městský úřad Šluknov
Je to poslední objekt, který nám tady zůstal a je zapsaný jako kulturní památka.

Ondřej Kůs, redaktor
Budovu letos čekají provizorní opravy. Peníze na větší rekonstrukci město hledá. Doufá, že se sem jednou cinkání pivních půllitrů vrátí. Ondřej Kůs, Česká televize, Ústecký kraj.

Odkaz na reportáž (o pivovarech v 18:40 min.) | http://www.ceskatelevize.cz/porady/1178166979-tyden-v-regionech-praha/216411000390014-tyden-v-regionech/

Cvikov – V ležáckých tancích Pivovaru Cvikov již zraje spodně kvašený světlý ležák Královské 12°, při jehož výrobě kromě ječného sladu použili i slad pšeničný. Chutí toto pivo odkazuje na piva vařená před stovkami let a cvikovský pivovar jím chce připomenout období, kdy Českým zemím kraloval Karel IV. Novou dvanáctku proto ve Cvikově poprvé narazí 14. května, v den 700. výročí narození Karla IV. Nedaleký hrad Oybin patřil k oblíbeným sídlům Karla IV., který na svých cestách z Bezdězu projížděl s královskou družinou naším krajem, a královská družina dorazí do Cvikova i v sobotu 14. května, kdy se v areálu pivovaru bude konat Cvikovský Zeleňák Fest.

http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/kratce-lipa-podporila-fungovani-kina-ve-cvikove-narazi-novou-dvanactku-20160420.html

V pátek 15. dubna ovládl kuchyni restaurace Sladovna v pivovaru Cvikov hostující šéfkuchař Jiří Král. Společně s místními kuchaři připravil francouzské degustační menu o osmi chodech, které hostům restaurace Sladovna během večera i osobně odprezentoval.
Jiří Král je šéfkuchařem pražské restaurace Aureole ve 27. patře budovy City Tower, pro kterou již třikrát obhájil titul Michelin Bib Gourmand. Absolvoval stáže ve Francii, Švýcarsku, Německu, Norsku, Itálii, USA, Indonésii a Singapuru. Šest let byl šéfkuchařem pana prezidenta, kdy vařil pro významné světové delegace, včetně britské královny, prince Edwarda nebo prezidenta USA George W. Bushe. Je nositelem titulu rytíř gastronomie.

Výběr z degustačního menu:
Terina Foie Gras de Bourgie s jablečným chutney a kaviárem Grand-Mere Smith. – Humrový bisque s grilovanou tygří krevetou a koňakem Hennessy Paradise. – Coq au Vin černý kohoutek dušený na červeném burgundském víně, mačkané brambory, restovaná šunka Bayonne, mladá cibulka a divoké žampiony. – Čokoládové pralinky Valhrona na ledové tříšti.

Druhý rok obnoveného Pivovaru Cvikov připomněla sobotní oslava. Nechyběl adventní jarmark, prohlídky provozu pivovaru, vystoupení novoborského dívčího sboru a mažoretek, dětí ze ZUŠ ve Cvikově, Zumby Cvikov a taneční skupiny Tutti-Frutti. Odpoledne se o hudební vystoupení postarali Diesell, Lipo a The Fastbirds. Pivo samozřejmě teklo proudem, k dostání byl i světlý ležák Výroční 14°. Celodenní program zakončil ohňostroj.
Region| Severní Čechy

Lososový pstruh s quinnou a pečenou mrkví nebo srnčí hřbet a klobása s kaštany, řepou a černým ořechem. Tyto i jiné lahůdky ochutnalo v pátek večer osmdesát hostů restaurace Sladovna při pivovaru ve Cvikově na Českolipsku. Speciální, celkem pětichodové menu sem přijel uvařit nejznámější český michelinský kuchař Roman Paulus.

„Chceme našim hostům a dalším zájemcům představit a ukázat chody mimořádné kuchyně. Nemusí za ní přitom složitě jezdit do Prahy nebo jinam do světa. My jim speciality kuchaře, který získal michelinskou hvězdu už v roce 2012 a od té doby ji pokaždé obhájil, přivezeme až sem,“ říká Zuzana Pecha, provozní pivovarské restaurace Sladovna.

Roman Paulus se do Cvikova vrací po dvou letech. Na konci února 2015 vařil ve Cvikově bramborové noky s lanýži, topinamburový krém s uzeným kachním prsem, pečené filety z candáta, dušenou loupanou plec, hovězí oháňku s hráškem a mrkví i dýňový dezert. „Tato restaurace je vázána na pivovar. Měla by to být poctivě uvařená kuchyně, žádné extravagance z Marsu, Provensálska, Ameriky nebo sushi. Zkrátka srozumitelná lokální kuchyně připravená čerstvě, bez polotovarů,“ prohlásil přede dvěma lety Paulus.

Stal se dokonce jakýmsi patronem a mentorem místních kuchařů, kterým na začátku pomohl. „Bylo potřeba dodat jim trochu sebevědomí, aby si více věřili a ujasnili si směr. Byli u nás také na školení, aby to tady mělo nějakou štábní kulturu, i co se týká zázemí, hygieny a nákupu surovin,“ popsal. „Od té doby jsme s ním ještě utužili vazby. Restauraci mezitím i soukromě navštívil, když tudy projížděl s rodinou,“ pochvaluje si Zuzana Pecha.

Z akce, kdy hostům restaurace vaří slavný šéfkuchař, se už ve Cvikově stala tradice. Pauluse, reprezentujícího slavnou restauraci Alcron, vystřídal vloni Jiří Král, šéfkuchař restaurace Aureole v 27. patře pražské budovy City Tower. A letos se opět vrací Roman Paulus.Za pětichodové menu, ve kterém byl také například kachní dim sum s esencí z červeného zelí nebo dýňová polévka se zázvorem a kokosovým mlékem, zaplatili hosté 1500 korun. „Kapacitu omezenou pro tuto akci na osmdesát hostů jsme vyprodali během dvou týdnů,“ doplňuje Zuzana Pecha.

Pivovar Cvikov, v jehož areálu se restaurace Sladovna nachází, byl ještě v roce 2013 zdevastovanou ruinou. Areál pak koupil novoborský podnikatel Jiří Jakoubek s cílem obnovit po téměř půl století přerušenou tradici výroby piva. Společně se svým spolužákem z vysoké školy Viktorem Tkadlecem, který měl dlouholeté zkušenosti s pivovarským provozem, a s pomocí dalších spolupracovníků pak zrekonstruovali výrobní část pivovaru a vybudovali útulnou restauraci v prostorách bývalé sladovny. Majitelé plánují celkovou obnovu areálu včetně pivovarských rybníků i dubovo-borového háje.

 ***
Roman Paulus se stal patronem a mentorem místních kuchařů

Autor | Michael Polák
Regionalni mutace| Právo - severovýchodní Čechy

Cvikov - Věhlasný šéfkuchař Roman Paulus, který dosáhl nejvyšších ocenění, zavítal v pátek do Restaurace Sladovna v pivovaru Cvikov. Osmdesátce návštěvníků předvedl to nejlepší ze svého kulinářského umění. Vyzkoušel si rovněž natočit zdejší pivo. Během samotné hostiny se podávalo pečlivě poskládané pětichodové menu. „Hlavně, aby to lidem chutnalo," odpovídá Paulus na otázku ohledně postupu, který při jeho vytváření volil.

„Je to mix světové a domácí kuchyně se speciálním dezertem vytvořeným přímo pro tuto restauraci," pokrčuje známý kuchař, který získal Michelinskou hvězdu, nejvyšší ocenění, kterého může šéfkuchař dosáhnout. Před sladkou tečkou v podobě sladového dezertu s nugátem, se hostům na stůl dostaly následující pochoutky: kachní dim sum s esencí červeného zelí, dýňová polévka se zázvorem a kokosovým mlékem, lososový pstruh s quinou a pečenou mrkví a srnčí hřbet a klobása s kaštany, řepou a černým ořechem. „Rezervace byly rozebrané během čtrnácti dnů," říká provozní restaurace Zuzana Pecha."

Autor | Jiří Jelínek

Obce na Novoborsku chtějí do neprávem opomíjených Lužických hor přilákat více turistů

NOVOBORSKO Milštejn, ledová jeskyně Naděje, Jezevčí vrch, Štola Jan Evangelista… schválně, jestli uhodnete, co mají společného? Leží v Lužických horách a téměř nikdo kromě místních o nich neví. Přitom jde o turistická lákadla. Mají prostě smůlu, že leží v oblasti, na niž se trochu zapomnělo. Pomoci změnit to má nový plán Svazku obcí Novoborsko. Jeho cílem je přilákat do oblasti víc turistů a rehabilitovat Lužické hory v očích veřejnosti jako pohádkovou destinaci, kam se vyplatí přijet na dovolenou. Přispět k tomu mají i Němci z Žitavských hor.

Smělý plán počítá s vybudováním nové turistické destinace Lužické hory. Tak se doposud říká pouze nevelkému pohoří, zprava ohraničenému Ještědským hřebenem, zleva Děčínskem a zezdola Ralskou pahorkatinou. Lužické hory se ale mají stát všeříkajícím názvem, pod nímž si každý představí konkrétní cíle, podobně jako v případě Českého ráje, Krkonoš nebo Jizerek. Sjednotit se má nejen názvosloví, ale i grafická a obrazová prezentace.

Jsou tu atraktivní vyhlídky, skalní divadla či altánky
„Území Lužických hor má obrovský potenciál. Přitom dvě třetiny jeho pokladů jsou návštěvníkům zcela utajených. Jde o různá vyhlídková místa, skalní divadla, historické altánky. Jsou to místa, kam téměř nevstoupí lidská noha a je to škoda," myslí si předseda Svazku obcí Novoborsko a starosta Prysku Jan Sviták. Důvodů je podle něj hned několik, tím největším je silná konkurence sousedního Českého Švýcarska a na liberecké straně Jizerských hor. „Lidé prostě projíždějí kolem třeba do Liberce a nenapadne je cestou sjet a zastavit tady u nás,“ dodává Sviták.

Impuls změnit to paradoxně přišel od představitelů Českého Švýcarska, s nímž Lužické hory přímo sousedí. Tam s turismem mají téměř opačný problém. Společnou propagací Českého Švýcarska a Lužických hor by se celý region stal v očích veřejnosti i cestovních agentur silnějším. „Profitovat mohou obě oblasti. Návštěvníka Českého Švýcarska zatím nenapadne jet do Lužických hor a opačně. Přitom leží v naprostém sousedství. Ten hendikep je třeba dohnat,“ předesílá Jiří Rak, vedoucí destinační agentury České Švýcarsko. I oni narážejí na podivné překrucování svého názvu a mlžení. „Například agentura CzechTourism zcela nepochopitelně propaguje hlavně Šumavu a Krkonoše, zatímco nás na svých stránkách označuje jako Severozápadní Čechy a Českolipsko a Jizerské hory. Prosím vás, pod tímto názvem nikoho nenapadne, že jsou tu Lužické hory,“ zlobí se Rak.

Jan Sviták potvrzuje, že mnohoznačnost v názvech je pro turisty matoucí. „Musí se naprosto vymazat termíny jako Novoborsko, Českolipsko. Lidé tuto oblast musí v národním měřítku vnímat jako Lužické hory.“

Posílit význam Lužických hor mají pomoci také Němci. Lužické hory totiž nekončí státní hranicí, pouze se u našich severních sousedů jmenují Žitavské. A přírodních lákadel je tu úplně stejně. „Němci nám poskytli instrumenty, které u nich fungují. Dali nám svoji grafiku, loga, různé materiály a rady. My to pouze překlopíme do češtiny. Zároveň my budeme propagovat je a oni nás,“ vysvětluje Sviták.

V Novém Oldřichově podepsal 19. dubna za českou stranu Jan Sviták a za německou zemský rada okresu Görlitz Bernd Lange Smlouvu o spolupráci na poli cestovního ruchu. „Evropa potřebuje stále více takové mosty, jaký jsme tu dnes v podobě naší spolupráce vystavěli,“ podotkl při podpisu Lange. Sviták zmínil, že do dvou let mají být na světě první hmatatelné výsledky.

Němci turistiku milují
Právě německý turista může být pro Lužické hory hotovou živou vodou. Němci totiž turistiku milují a utrácejí v ní hodně peněz. Podle Angely Muder z Přírodního parku Žitavské hory má česká i německá část Lužických hor společné to, že za krátký čas navštívíte hodně zajímavostí. „Jazyková bariéra už není takovým problémem jako dřív. Ale všechno by hodně zjednodušilo to, kdybyste vy Češi přijali euro. Odpadly by problémy s výměnou hotovosti. Já sama jsem zažila východní marku, pak německou marku a brzy na to euro, takže moc dobře rozumím skepsi, kterou vůči euru cítíte,“ komentovala Angela Muder.

Lužické hory leží na území Ústeckého a Libereckého kraje. Zasahují až do katastru Hrádku nad Nisou, domovu libereckého hejtmana Martina Půty. Ten u příležitosti podpisu smlouvy mezi Čechy a Němci poznamenal, že turistický region Českolipsko nefunguje dobře a sebevědomější a logičtější název Lužické hory může vnímání lidí změnit. Je podle něj ale nutné zapojit i soukromý sektor. „Nepřeceňuji vliv této smlouvy, protože dobře vím, že nejvíc pro turistický ruch dělají úspěšné soukromé projekty, jako je cvikovský pivovar. Dobrá hospoda s pivovarem je pro lidi při rozhodování, kam pojedou, mnohem důležitější, než třeba hezky označené místo,“ podotkl hejtman.

O autorovi | Tomáš Lánský, redaktor MF DNES

Zdroj | http://liberec.idnes.cz/luzicke-hory-pohadkovym-lakadlem-turistu-nemci-ftp-/liberec-zpravy.aspx?c=A170428_135730_liberec-zpravy_jape

Cvikovský pivovar, ještě před třemi lety ruina, se zařadil mezi nejzajímavější turistické cíle Lužických hor. Patří k němu obnovený rybník, hostinec Sladovna, pivnice Stodola. Letos v pivovaru vznikají hotelové pokoje. Cvikovské pivo proniklo až do Prahy.

Představte si skoro 12 tisíc sudů piva, oněch klasických padesátilitrových, a máte před sebou nejdůležitější zprávu o Pivovaru Cvikov. Jinými slovy tam loni uvařili bezmála šest tisíc hektolitrů. Pivovar, vystavěný z polorozpadlé ruiny a otevřený v listopadu 2014, si může na své konto připsat také obnovený rybník s nasazenými kapry a restauraci Sladovna, kde o víkendu není někdy vůbec lehké najít volné místo. „Letos bychom výstav piva rádi opět zvýšili,“ říká Viktor Tkadlec, ředitel cvikovského pivovaru. „Ale jsme pořád ještě nový pivovar a není lehké, abychom se dostali do hospod – buď namísto jiných piv nebo vedle nich.“ Každý pivovar se snaží, aby uspěl takzvaně „kolem svého komína“.

Cvikov zná více než dvacet pražských hospod
Přímo ve Cvikově čepují místní pivo tři restaurace, kromě Českolipska proniká Pivovar Cvikov i do sousedních okresů, především na Děčínsko a Liberecko. „V Liberci a okolí a také na sousedním Jablonecku se nám daří. Naše pivo tam odebírá asi třicet hospod. V Jizerských horách jsme se dostali třeba do Bedřichova,“ uvádí Tkadlec. Cvikovské pivo znají ve více než dvaceti pražských restauracích. Vévodí jim legendární novoměstská hospoda U Kalendů. „Ke Kalendům jsem chodil jako vysokoškolský student, otevírali tam už v pět nebo v šest hodin ráno,“ prozrazuje Tkadlec. „O to víc mě těší, že tam čepují naše pivo.“ V Praze čepují Cvikov rovněž ve smíchovské restauraci Poslední šance, na Vinohradech U Vodoucha nebo ve zbraslavském kiosku Konec žízně. Berou ho rovněž na severočeském venkově – Sousedském posezení v Jílovém u Držkova či hasiči v Machníně.

Pivovar vaří pět stálých piv
Nejvíce cvikovského piva se nicméně vypije doma – přímo v pivovaru v restauraci Sladovna. Prodávají se tam také jedenapůllitrové PET lahve. „Lidé jich u nás koupí za měsíc tisíce,“ dodává Tkadlec. „Často se u nás zastaví o víkendu cestou na chalupu.“ Cvikovský pivovar vaří pět stálých piv – dvanáctku Klíč, jedenáctku Hvozd, desítku Luž, osmičku Sklář a sváteční polotmavou třináctku. „Největší podíl má nefiltrovaná dvanáctka, asi třicet procent. Blíží se k ní filtrovaná jedenáctka,“ podotýká Tkadlec.

Pivovar vyrábí každý rok také několik speciálů. Cvikovský starosta Jaroslav Švehla ocenil letošní třináctku Žitný speciál. „Ze všech cvikovských piv mi chutnala nejvíc,“ svěřuje se starosta. Žitná třináctka v sobě skrývá obilné a slámové chuťové tóny a vyznačuje se bohatou pěnou, jež drží na sklenici. Ve Cvikově vznikají piva živá – tedy nefiltrovaná. S jedinou výjimkou – jedenáctkou Hvozd.

„Cvikovská piva nejsou žádné patoky, líbí se mi na nich síla a říz,“ prohlašuje Jaroslav Bartáček, jeden z pravidelných návštěvníků restaurace Sladovna. „V bříšku po nich mám jak v pokojíčku.“

Pokoje hned nad Sladovnou
Pivovar a přilehlá restaurace Sladovna dává živobytí 28 stálým zaměstnancům a několika brigádníkům. Do Sladovny se vejde 85 hostů. Pivovar ji nicméně hodlá zvětšit, poněvadž ne pokaždé se tam vejdou všichni, kdo přijdou nebo přijedou. „Letos budujeme hotelové pokoje v prvním patře nad restaurací Sladovna,“ konstatuje Tkadlec. „V létě je v pivovaru otevřená pivnice Stodola.“

Starostu Švehlu těší, že se z cvikovského pivovaru stal atraktivní turistický cíl. „Zaniklý pivovar se zmátořil rychleji, než jsme čekali. Jsme s ním spokojeni,“ říká Švehla. „Loni majitelé zrekonstruovali pivovarský rybník, nedávno jsme ho využili při hasičských oslavách na fontánu. Každý rok se v pivovaru koná hudební Zeleňák Fest.“ Cvikovský pivovar soutěží o zákazníky hlavně s velkými pivovary. Malé pro něj neznamenají konkurenci, jelikož svá piva prodávají většinou přímo u sebe a Cvikov se s nimi v hospodách nepotkává. „Velké pivovarské řetězce však někdy přicházejí s dumpingovými cenami šest sedm korun za půllitr. V tomto ohledu se s nimi nemůžeme měřit,“ poznamenává Tkadlec.

„My si zakládáme na tradiční řemeslné výrobě piva a na jeho pružném rozvozu. Hospodské k nám zveme, aby věděli, odkud pivo berou a seznámili se s našimi zaměstnanci. Což pomáhá, pokud od nich něco potřebují.“

Autor | Miloslav Lubas

http://liberec.idnes.cz/pivovar-tahne-luzicke-hory-pivo-cvikov-klic-praha-fvt-/liberec-zpravy.aspx?c=A170627_144418_liberec-zpravy_jape